Dá se trauma zpracovat? A jak může pomoci psychoterapie

Traumatická událost zpravidla zasáhne člověka ve chvíli, kdy to nejméně čeká. Její následky se přitom nemusí projevit okamžitě. Někdy se připomenou až po letech, například prostřednictvím nečekaných emocí, tělesných reakcí nebo vzpomínek, které člověk považoval za dávno uzavřené.

Co je trauma a jak ovlivňuje mozek?

Traumatem je událost, která má životohrožující charakter a která má další dopad na psychické prožívání klienta. Jedna definice traumatu říká, že je to cokoli, co je příliš náhlé a příliš rychlé (Peter A. Levine). Důležitou součástí terapie zaměřené na zpracování traumatu je i vysvětlení, co se při traumatickém zážitku děje v mozku a proč může ovlivňovat naše prožívání i dlouho poté.

Mozek se nás totiž snaží chránit před nebezpečím, a proto může i dlouho po traumatické události vyvolávat obranné reakce. Ty se někdy objevují i ve chvílích, kdy už nám žádné skutečné nebezpečí nehrozí. Člověk tak může například pociťovat silnou úzkost, být neustále ve střehu nebo reagovat přehnaně na běžné podněty, aniž by sám rozuměl tomu, proč se tak děje.

Když člověk zažívá život ohrožující situaci, může mít pocit, že trvá věčně, přestože ve skutečnosti uplyne jen několik vteřin. Vnímání času se totiž může během extrémně stresující události změnit. Člověk může mít například pocit nekonečného pádu ze srázu, i když celá situace trvá jen velmi krátce.

Jak se trauma projevuje v běžném životě?

Existuje mnoho drobných signálů, které mohou napovědět, že se člověk stále vyrovnává se situací, která byla příliš náhlá, rychlá nebo ohrožující. Některé události zkrátka nemůžeme ovlivnit, a přesto mohou zásadně změnit naše prožívání. Traumatická událost navíc nemusí být koncem toho nejtěžšího, čím člověk prochází. Může představovat začátek dlouhé cesty, během které se postupně učíme porozumět tomu, co se stalo, a zpracovat následky prožité zkušenosti.

Jedním z možných projevů jsou flashbacky, tedy náhlé návraty traumatických vzpomínek, při kterých může mít člověk pocit, že událost znovu prožívá. Tyto reakce souvisejí se způsobem, jakým se traumatická zkušenost ukládá do paměti a jak se později vybavuje.

Komplexní trauma a nečekané návraty vzpomínek

Komplexní trauma představuje komplikovanější situaci, kdy se dlouhodobé nebo opakované traumatické zkušenosti vzájemně propojují a ovlivňují současné prožívání člověka. Příkladem může být žena, která na dovolené zahlédla muže plavajícího v moři motýlkem. Tento zdánlivě obyčejný obraz si automaticky spojila se svou minulostí a náhle se ponořila do vzpomínek, na které již dávno chtěla zapomenout.

I drobné zrakové, sluchové nebo čichové podněty mohou připomenout zkušenosti, kterým bychom se raději vyhnuli. Člověk přitom nemusí vždy vědět, proč v něm určitá situace vyvolává tak silné pocity. Při práci s komplexním traumatem je možné postupně rozpoznávat opakující se vzorce a citlivá místa, která souvisejí s minulými zkušenostmi.

Jak se trauma může projevovat v těle?

Zpracování traumatu nesouvisí pouze se vzpomínkami a emocemi, ale také s reakcemi nervového systému. Při extrémní zátěži se v těle aktivují mechanismy, které mají člověka připravit na zvládnutí ohrožení. Tyto reakce mohou zahrnovat například:

• zvýšené svalové napětí,

• třes,

• zrychlený tep,

• výrazné změny v prožívání.

Když člověk nemůže traumatickou událost prožít a zpracovat v ten moment, kdy se stane, tělo i psychika ji často odloží. Na povrchu se pak objeví zdánlivý klid a máme pocit, že už je to za námi. Ve skutečnosti jsme se jen sami chránili tím, že jsme reakci odsunuli na později, a vyhnout se jí natrvalo se obvykle nedá. Více o tom, proč tělo reaguje dřív než mysl, se dočtete v samostatném článku.

Například ženy, které zažily sexuální násilí, mohou mnoho let žít s pocitem, že se jim nic nestalo, nebo si nepamatují okolnosti události. Teprve když se pustí do zpracování traumatu, začnou chápat, jak závažné to bylo a s čím se ještě budou muset vyrovnat.

Jakmile si připustíme, že nás událost může ovlivňovat dodnes, můžeme začít „sčítat ztráty“. Tedy zjistit, co všechno nám trauma vzalo a co bude potřeba zpracovat, než ji budeme moci uzavřít.

Když následky traumatu přetrvávají

Někdy se podaří traumatickou událost do značné míry zpracovat, ale některé její následky přetrvávají. Představme si například ženu, která po autonehodě překonala strach z řízení a znovu usedla za volant. Dokáže však řídit pouze tehdy, když je v autě vypnuté rádio. Přestože udělala velký pokrok, nepříjemná zkušenost ji stále určitým způsobem omezuje.

Právě v takových situacích může pomoci psychoterapie. Jejím cílem je porozumět tomu, proč některé podněty stále vyvolávají nepříjemné pocity, a postupně tato omezení zmírňovat. Naše současné reakce totiž mohou souviset i se zkušenostmi z dětství nebo dospívání. Mnozí lidé si tyto souvislosti začínají uvědomovat už před příchodem do terapie a postupně si skládají jednotlivé části svého životního příběhu.

Proč je při traumaterapii nejdůležitější pocit bezpečí?

Pro člověka, který prožil traumatickou událost, může být obtížné znovu získat pocit bezpečí. Právě jeho narušení totiž často způsobuje, že si nedokáže odpočinout a zůstává v neustálém napětí. Prvním krokem při zpracování traumatu by proto mělo být vytvoření bezpečného prostředí, ve kterém může klient postupně získat důvěru, zklidnit se a načerpat sílu pro další terapeutickou práci.

Teprve poté je možné citlivě otevírat bolestivé vzpomínky a zkušenosti. Důležité přitom není, aby klient během jednoho sezení vypověděl všechno nebo prožil co nejintenzivnější emoce. Skutečná změna často přichází pozvolna, prostřednictvím drobných pokroků. Právě schopnost zažít v terapii klid a postupně jej přenášet do každodenního života může být důležitou součástí zotavování.

Citlivý přístup při zpracování traumatu

Nezpracované trauma se může projevovat nečekaně silnými reakcemi na zdánlivě běžné situace. Při terapii ale není potřeba tyto reakce záměrně vyvolávat nebo klienta nutit k opakovanému prožívání bolestivých událostí. Důležitý je citlivý přístup, respektování jeho hranic a postupné budování důvěry.

Necitlivé otázky nebo reakce okolí totiž mohou člověka znovu zraňovat a prohlubovat jeho nedůvěru vůči ostatním, včetně odborníků. Už samotné rozhodnutí vyhledat pomoc přitom může vyžadovat velkou odvahu. Jak se říká mezi běžci, nejtěžších je prvních sedm metrů od gauče ke dveřím. Právě tímto krokem může začít dlouhá, ale důležitá cesta ke zpracování traumatu.

Léčba traumatu: Od příznaků k jejich příčinám

Lidé často vyhledávají psychoterapii proto, že se chtějí zbavit konkrétních obtíží, například úzkostí, strachu nebo nepříjemných vzpomínek. Při léčbě traumatu je ale důležité nezaměřovat se jen na samotné příznaky, ale také porozumět jejich příčinám.

Cílem tedy nemusí být jen odstranění úzkosti, ale také pochopení toho, proč v určitých situacích vzniká. To může vyžadovat postupné přibližování k bolestivým zkušenostem, kterým se člověk dlouho vyhýbal. Taková práce může být emočně náročná, proto je důležité postupovat tempem, které klient bezpečně zvládá. Díky tomu může postupně získat větší kontrolu nad svými reakcemi a zlepšit kvalitu svého života. Pokud hledáte odbornou oporu, můžete si najít terapeuta, který vám bude sedět.