Nejčastěji řešíte

Deprese

Deprese je nejčastěji diagnostikovanou poruchou nálady, jejíž konkrétní projevy se mohou lišit člověk od člověka. Přestože si ji mnoho lidí typicky představuje jako silnou verzi smutku, velmi často popisovaným pocitem bývá prázdnota a neschopnost cítit a užívat si běžné radosti. Dalším typickým průvodním jevem je ztráta motivace, úzkost, vztek, narušení spánku a chuti k jídlu, problémy s koncentrací a pamětí či tělesné symptomy jako bolesti svalů či hlavy. Zastřešujícím tématem je pocit bezvýchodnosti, člověk necítí a nevidí žádné řešení své situace. Jeden z výkladů říká, že objevuje jako výsledek snahy psychiky ochránit se před zraňujícími emocemi. Mohou se objevit myšlenky na sebevraždu, která se z depresivní perspektivy zdá jako poslední možné východisko. Důležité je uvědomit si, že deprese je jedním z možných způsobů prožívání, a to skrze velmi tmavé brýle, ne tím jediným správným.

Úzkosti

Pocity nervozity, nejistoty, rozechvění, problémy se soustředěním. To jsou nejčastější charakteristiky úzkosti. Úzkost je často doprovázena svalovým napětím, vysokým tlakem, staženým žaludkem a fyzickou nevolností, která může vést k pocitu na omdlení. Je blízká strachu a pocitu ohrožení, zatímco jejím opakem je uvolnění a pocit bezpečí. Oproti strachu, který se vztahuje ke konkrétním situacím či věcem, je úzkost neurčitější a jde o obecnější napětí časově méně ohraničené. Její přítomnost značí, že prožíváme nějakou situaci (i dlouhodobější) jako stresující, v níž tělo se připravuje na obrannou reakci na nebezpečí. Dlouhodobé vystavení stresu, ve kterém ztrácíme pocit kontroly, se pak může přetavit ve zvýšenou úzkostnost.

Nízké sebevědomí

Sebevědomí odkazuje k míře, nakolik si připadáme jako hodnotní, hodni respektu a sebejistí. Čili s tím, jak si troufáme čelit výzvám a nejistotě. Je spojené s pocity studu, pochybností a negativním sebeobrazem. Takto vzniklé negativní představy o sobě často odrážejí typ zpětné vazby, jaké získává člověk od dětství od důležitých osob, a projevuje se v různých oblastech života, od práce po vztahy. Můžeme si to ho představit jako zkreslující brýle, skrze které je vše, co děláme, interpretováno v náš neprospěch a ukazuje na naši nedostatečnost a neschopnost. S tématem nízkého sebevědomí se však dá pracovat tak, aby člověk našel sebepřijetí a zdravější přístup k sobě samému a žil tak plnější život.

Stres

Pokud je na nás kladeno spousta nároků, prožíváme to jako tlak, který se projevuje v těle celkovou aktivací a napětím, které nám mají pomoct vypořádat se výzvami. Každý máme jinak nastavenou laťku, za kterou je vnímaná zátěž na nás už moc velká a kdy máme pocit, že je nad naše síly. Zatímco krátkodobá zátěž v situacích, kdy vnímáme dost svých kapacit, bývá motivující a může nás rozvíjet, je-li příliš velká nebo příliš dlouho, vyvolává pocit, že jsme zahnáni do kouta a nevíme jak dále. Z výzvy se stává ohrožení. Podobně i chybějící vnější tlak, jako například při dlouhodobější nezaměstnanosti, může být stresující, protože získáváme pocit, že se nám věci vymykají z kontroly. Je mnoho cest, které nám mohou pomoci se stresem pracovat. Zmapování prožívání pomůže ukázat, co přesně způsobuje naši stresovou reakci. Často se jedná o kombinaci vnějších příčin,  našeho subjektivního vnímání a způsobů, jak se nimi vyrovnáváme.

Vztahy, samota

Lidé jsou neuvěřitelně sociální bytosti. Jistě, někdo se považuje za většího samotáře a jiný je společenský živel, i zde jsou rozdíly. Rodíme se jako zcela závislí na péče dospělého, mnohem déle než je to u ostatních živočichů běžné. Žijeme ve světě, kde jsou činnosti jednoho propletené s činností jiných. Blízké vztahy, porozumění, sdílení, láska, to vše jsou city a prožitky, které jsou pro prožívání plného života zásadní. Proto dlouhodobé osamění prožíváme tak tíživě. Do vztahů se však promítají i temnější stránky našich bytostí. Ať už to jsou vnitřní pochybnosti, nedůvěra, rivalita nebo žárlivost. Ti, kdo jsou nám emocionálně nejblíž nás proto také dokážou i nejhlouběji zranit. Otevíráme před nimi svá nejcitlivější místa, ukazujeme to nejlepší a někdy i to, za co se stydíme. To se týká třeba opakování negativních vzorců, které jsme převzali ze vztahů ve své rodině. Odhalením těchto vzorců je můžeme prozkoumat a zjistit, co nám chybí a jaké možnosti nabízí reálný svět k naplnění našich potřeb.

Vyhoření

Práce, která nás dříve bavila a naplňovala, teď vyvolává nechuť a odpor. Cítíme se bez energie, na práci vidíme hlavně to negativní, snadno nás něco rozčílí a jsme nevýkonní. Jsme vyhořelí. Může se projevit také pocity bezmoci, sníženým soustředěním a problémy se spánkem, hovoří se proto s podobností s depresí. Vyhoření se často vyskytuje u pomáhajících profesí, do nichž lidé vchází plni odhodlání zlepšovat svět. Jako důvody vyhoření se uvádí dlouhodobé přepracování, rozpor mezi posláním pracovní pozice a konkrétní každodenní pracovní náplní (zklamaná očekávání), příliš mnoho nároků při nedostatků podpory a zdrojů. Důležitým aspektem, jak s vyhořením pracovat, je dbát na odpočinek a relaxaci a hledání způsobů, jak získat větší pocit kontroly a vlivu, který ve své práci vnímáme, že máme na své okolí.

Emoční problémy, vztek

Současná doba upřednostňuje myšlení a výkon. Ve škole jsme hodnocení za správná řešení úkolů a ne za to, jak jsme překonali vlastní strach nebo byli schopni vypořádat se s neúspěchem. Ačkoliv se ve společnosti stále více otevírají tabuizovaná témata, projevovat se emocionálně, je stále mnohými vnímáno jako hysterie, která je zbytečná a obtěžující. To pak vyvolává dojem, že buď můžeme své prožívání potlačit a být "nad věcí" nebo se zesměšníme. Podobně i mnozí rodiče, kteří sami neumí své pocity zpracovat, potlačují emoce u svých dětí. A tak se učíme potlačovat své prožívání i my, abychom nepřišli o lásku a přízeň těch, na kterých nám záleží. A tento řetězec se tak předává z generace na generaci. Později je pak pro nás těžké se opravdově a upřímně přiblížit k pocitům, které jsme zvyklí přecházet a překonávat různými metodami "pozitivního myšlení", které  nám ale nedávají možnost poznat, co skutečně potřebujeme a co nám schází.

Krize

Při náhlých a nečekaných událostech, jako je ztráta někoho blízkého nebo prudká změna v našem životním směřováním, se ocitnete v situaci, kdy cítíme být v koncích a nevíme, co si počít. Jde o silné emocionální zahlcení a šok, na jehož překonání nám chybí podpora a zvládací mechanismy, o které se jinak běžně opíráme. Ať už jsme jakkoliv silní, nikdo z nás není imunní před zhroucením. Tělo i mysl nám říká dost. Nastupují obranné reakce jako popření, stáhnutí se do sebe či emocionální labilita, ale projevy se různí podle konkrétní osoby a situace. Ve většině případů se jedná o časově ohraničená období trvající kolem několika týdnů. Podpora v tomto citlivém období je velmi důležitá pro získání základního pocitu bezpečí, orientace a prozkoumání možností a zdrojů, jak situaci zvládnout.

Zdravotní problémy

Všichni toužíme po plném životě a rozvoji. Vyrovnání se s tím, že naše tělo nefunguje, jak jsme zvyklí nebo jak bychom si přáli, je velmi náročné. Nemůžeme se spolehnout na to hlavní, o co jsme považovali za víceméně samozřejmé - své zdraví. Mnohdy se fyzickými problémy projevují emoce, ke kterým jinak nemáme přístup, a tak vybublají na povrch v "řeči těla". Zároveň to však dává příležitost této řeči naslouchat a dozvědět se více o našem prožívání. Pokud se jedná o závažnou nemoc s nejasnými vyhlídkami, znamená to přijmout tuto novou situaci a často i vzdání se oblastí života, které máme rádi. Ačkoliv se některé skutečnosti života změnit nedají, vždy je možné změnit způsob, jak se s nimi vyrovnáváme. Mít prostor setkat se všemi pocity, které se objevují, tváří v tvář, může být krokem ke smíření a nalezení nové síly.

Poruchy příjmu potravy

O poruchách příjmu potravy (PPP) mluvíme ve chvíli, kdy se vztah k jídlu vymkne kontrole. Nejčastějšími formami PPP je přejídání se, odmítání jídla či problémy se samotným aktem jezení. To je obvykle projevem problematického vztahu k vlastnímu tělu a důsledkem touhy získat kontrolu nad svým vzhledem. Lidé s PPP mohou do úmoru cvičit, užívat různé preparáty nebo diety. Někdy jídlo slouží jako emocionální útěcha. Příčiny PPP se udávají jako kombinace současného ideálu krásy, kterým je štíhlá postava, a sklony k perfekcionismu. Mnozí také popisují časté úzkostnost, nízkou sebedůvěru a touhu po přízni okolí. Mohou cítit silný tlak po dokonalosti, a to nejen co týká vzhledu, ale také v dalších oblastech života. Jiní zase získávají z pocitu kontroly nad vlastním tělem také pocit kontroly obecně. Ačkoliv PPP trpí většinou ženy, toto téma se týká také můžu, statistiky udávají poměr 2:1 žen vůči mužům.

Závislosti

Pokud je nutkání k tomu dát si nějakou látku nebo provádět nějakou činnost příliš silné na to, abychom se ho vzdali, a to i přesto, že je očividně škodlivé či nepříjemné, je to závislost. Týká se činností, které přinášejí rychlé uspokojení a jehož opakování přechází ve zvyk, nebo lépe zlozvyk. Přes hlavní společné znaky - nutkavá touha a pocit uspokojení, který dává - se různé typy závislostí pojí s různými typickými znaky. Z praxe se ukazuje, že užívání stimulačních látek, jako je kokain, je častější u osob s rysy ADHD. Alkoholické závislosti se pak častěji vyskytují u osob s vyšší mírou úzkostnosti, pro které je alkohol cestou k uvolnění. V současné době se stále více mluví o závislosti na sociálních sítích, která vede k opakovanému otevírání těchto aplikací a bezcílnému procházení obsahu. I zde je ve hře princip odměny (lajk nebo jiný emocionálně silný podnět), který vyvolává touhu znovu nakouknou, jestli tam náhodou nepřibylo něco zajímavého. Závislost může být tedy prakticky na čemkoliv, co stimuluje náš systém odměn natolik silně, aby si to podrobilo naši vůli.

Sexualita

Intimní vztahy a sexualita jsou důležitou oblastí života. Může jí být příliš málo, příliš hodně nebo prostě jinak, než by si člověk přál. Sexualita byla dlouhou dobu tabuizovaná, což se naštěstí v posledních letech proměnilo. Přesto má spousta lidí problém otevírat  téma sexuálních obtíží ve svých vztazích. Někdy je těžké se s nimi vypořádat i jen sám se sebou. To se může týkat přijetí vlastní jinakosti nebo práce s tím, že vlastně chci něco jiného než můj partner nebo než jsem si dosud myslel/a. Negativní zkušenosti z minulosti mohou způsobit dlouhodobé šrámy a obavu otevřít se. Ačkoliv tato intimní témata jsou pro mnohé naléhavá, vyslovit je nahlas a sdílet je může být těžké. Setkání s odborníkem, pro kterého jsou "denním chlebem", pak nabízí možnost to udělat bez obav z hodnocení.

Existenciální témata, smysl

Výrazné změny a ztráty nebo také vykročení ze zajetých kolejí a životní milníky mohou vyvolat pochybnosti o tom, kam směrujeme a jaký je vlastně smysl toho všeho. I někdo, pro koho tato témata nejsou ničím novým, jimi může být znovu zasažen. Náročné bývá zpochybnění dosavadních způsobů života a uvědomění si relativity, která rozostřuje významy našeho místa ve světě, vztahu k němu a k ostatním lidem. Někdy je to jako slepá ulička, místo zastavení, které ukazuje věci i nás samé z jiné perspektivy. Je to zároveň také hluboce lidská zkušenost a příležitost nacházet nové odpovědi.

Trauma, zneužívání

Silný negativní zážitek, ať už je to jednorázová událost jako dopravní nehoda, nebo dlouhodobý proces, jako je týrání či zneužívání, může vést k tvorbě traumatu. To vzniká v důsledu zahlcujícího stresu, který trvalým způsobem narušuje psychiku. Trauma si můžeme představit jako silnou paměťovou stopu, která značně ovlivňuje vnímání ostatních situací, do kterých máme tendenci si promítat minulá zranění. Znakem traumatu je opakové prožívání stavů, jaké souvisely s původní traumatizující situací, a tp psychicky i fyzicky. Někteří lidé popisují tzv. flashbacky, živé obrazy, které jsou spontánními vzpomínkami na zraňující situace. Přítomné bývá neurčité napětí, kdy je člověk jakoby ve střehu před možným nebezpečím. Může se projevovat nespavostí, nepřiměřenými úlekovými reakcemi nebo disociací, tj. odpojením se od emočního a tělesného prožívání, při kterých se člověk se cítí prázdný. Na tom, zda se u někoho rozvine trauma, nebo ne, se podílí řada vlivů, od temperamentu, přes dostupnou podporu, po zvládací mechanismy, jakými je aktivní hledání pomoci. V psychologii se v tomto kontextu mluví také o resilienci (odolnosti), tj. charakteristikách, které tvoří nezdolnost vůči nepříznivým životním situacím nebo také o post-traumatickém růstu, čili o rozvinutí nových psychických sil, které člověk získá při překonávání traumat. 

Seberozvoj

Někdy máme pocit, že i když je všechno vlastně v pořádku, něco nám chybí. Nebo se o sobě chceme dozvědět více, dále se rozvíjet. Pro někoho to je o posilování schopnosti asertivního jednání a sebeprosazení, u někoho je naopak tématem kontaktování se se svými emocemi. Stává se také, že ačkoliv jsme v životě dosáhli, co jsme si přáli, máme najednou pocit, že dosažené cíle ztrácí význam. Nebo že žijeme život, který si pro nás přáli naši rodiče nebo jiné důležité osoby, ale nevíme, co vlastně chceme skutečně my. V terapii lze také vlastní autenticitu a hravost.

Produktivita, práce

Současná doba klade na člověka velmi odlišné požadavky od toho,  s čím se potýkali naši dědečkové a babičky. Díky technologiím můžeme být v téměř okamžitém spojení takřka s celým světem. Množství informací, které se na nás valí, je mnohem větší, než jak tomu bylo kdy v minulosti. To klade zvýšené nároky na naši pozornost, rozhodování a práci s časem. Fenoménem současnosti je prokrastinace. Otázky toho, jak si vybírat a jakými cestami jít ve vztahu k neustále se proměňujícím nárokům pracovního světa, jsou velmi palčivé. Vyžadují motivaci, odhodlání a znalost vlastního směru. Lze s nimi pracovat ujasněním si vlastních jádrových potřeb a přání a také každodenní všední prací s návyky, které nás mohou brzdit, stejně jako pohánět kupředu. 

Truchlení, smrt

O člověku se říká, že je to jediný tvor, který si je vědom vlastní smrtelnosti. S různými formami konců se setkáváme v průběhu života v různých formách, avšak rozloučení se s nejmilovanějšími a nejbližšími je obzvláště bolestné. Truchlení může mít různé fáze, které se mohou jako ve spirálách vracet a proměňovat, a u každého s jinou intenzitou a délkou. Některá loučení jsou také těžší než jiná. Zejména pokud byl náš vztah komplikovaný, plný zranění a neuzavřených témat, může se v člověku mísit spousta protichůdných pocitů, které rozloučení znesnadňují.