Jak poznat, jestli se jedná o ADHD, nebo nesoustředěnost?

Asi každý někdy zažil den, kdy se nedokázal na nic pořádně soustředit. Přečteme několikrát stejnou větu a stejně nevíme, co v ní bylo, během práce automaticky sáhneme po telefonu a vůbec netušíme, co jsme vlastně chtěli. V posledních letech se navíc o ADHD mluví mnohem víc než dřív, takže není překvapivé, že si čím dál víc lidí začne klást otázku, jestli se jich ADHD netýká taky. Samotná nesoustředěnost ale ještě ADHD neznamená.

Proč potíže se soustředěním automaticky neznamenají ADHD?

ADHD je neurovývojová porucha a potíže s pozorností jsou jen jednou z oblastí, ve kterých se může projevovat. Naše schopnost soustředit se totiž není každý den stejná. Ovlivňuje ji únava, nedostatek spánku, stres, psychické přetížení, ale třeba i to, kolik věcí se snažíme řešit najednou.

Když za sebou máme náročný pracovní týden, několik nocí jsme pořádně nespali a v hlavě nám současně běží deset dalších věcí, těžko můžeme čekat, že naše pozornost bude fungovat stejně jako ve chvíli, kdy jsme odpočatí a relativně v pohodě. Potíže se soustředěním se navíc můžou objevovat třeba u úzkostí, depresí nebo dalších psychických i tělesných obtíží.

Někdy tedy problém není v tom, že by člověk „neuměl dávat pozor”, ale jednoduše už nemá moc volné kapacity na to, aby se soustředil. Při diagnostice ADHD je právě proto důležité zvažovat i jiné možné příčiny obtíží a případné další potíže, které se můžou objevovat současně.

Jaké jsou další projevy ADHD kromě nesoustředěnosti?

ADHD je navíc mnohem pestřejší než představa člověka, který se prostě neumí soustředit nebo chvíli vydržet na jednom místě. Může se projevovat například také:

• zapomínáním,

• ztrácením věcí,

• problémy s organizací času,

• odkládáním úkolů,

• přeskakováním mezi činnostmi,

• tím, že je těžké něco dokončit.

Člověk třeba moc dobře ví, co potřebuje udělat, chce to udělat, ví, že mu hoří termín, ale stejně se k tomu nemůže dostat. U někoho je výraznější impulzivita a hyperaktivita, u jiného nemusí být navenek skoro nic vidět.

V dospělosti se navíc projevy často trochu mění a hyperaktivita nemusí znamenat pobíhání po místnosti. Může se projevit spíš jako vnitřní neklid, potřeba stále něco dělat nebo obtíž vydržet v klidu. U části lidí se k tomu přidávají i potíže s regulací emocí, například rychlejší a intenzivnější emoční reakce. Ty ale samy o sobě nejsou důkazem ADHD.

Jak dlouho potíže trvají a jak ovlivňují život?

Důležitější než jeden konkrétní příznak je proto dívat se na celý obraz. U ADHD jsou obtíže dlouhodobé a jejich projevy sahají už do dětství. Zároveň se netýkají jen jedné jediné situace. Pokud se posledního půl roku nedokážu soustředit v práci, kterou nesnáším, ještě to samo o sobě o ADHD moc neříká.

Jiná situace je, pokud podobné problémy znám vlastně celý život a nějakým způsobem se mi promítají do školy nebo práce, fungování doma, vztahů nebo běžné organizace dne. Podstatné je taky to, nakolik mi reálně komplikují život. Pro diagnózu se sleduje právě dlouhodobost, výskyt obtíží ve více důležitých prostředích a jejich skutečný dopad na každodenní fungování.

V běžném životě přitom nemusí jít o nic dramatického:

• Student třeba celé týdny ví o seminární práci, každý den si říká, že už opravdu začne, a nakonec ji píše celou noc před odevzdáním.

• V práci člověk opakovaně zapomíná na termíny, otevře jeden úkol, u něj si vzpomene na druhý a za chvíli má rozdělaných pět věcí, ale hotovou ani jednu.

• Doma začne uklízet kuchyň, cestou odnese prádlo, tam ho zaujme něco dalšího a za hodinu zjistí, že vlastně nedokončil nic z toho, s čím začal.

• Ve vztazích může zapomínat na domluvené věci, skákat druhému do řeči nebo při rozhovoru myšlenkami odbíhat, přestože mu na partnerovi záleží.

A právě tady je důležité nezapomenout na jednu věc: něco z toho občas udělá skoro každý. Zapomenout jednu schůzku, prokrastinovat u nepříjemného úkolu nebo mít doma pět rozdělaných věcí ještě neznamená ADHD. Rozdíl bývá hlavně v tom:

• jak často se to děje,

• jak dlouho tenhle způsob fungování člověk zná,

• v kolika oblastech života se objevuje a co mu reálně způsobuje.

Proč si ADHD nediagnostikovat podle internetu?

Internet a sociální sítě v tomhle udělaly hodně dobrého. O ADHD se více mluví a někomu může video nebo příspěvek pomoci vůbec poprvé pojmenovat něco, s čím se trápí třeba od dětství. Problém je, když se z toho stane rovnou diagnóza. Většina jednotlivých projevů ADHD totiž není specifická pouze pro ADHD.

Kdo někdy nezapomněl klíče, neodložil nepříjemný úkol nebo místo práce neskončil půl hodiny na telefonu? Podobné potíže můžou souviset s dlouhodobým stresem, úzkostí, depresí, vyčerpáním, nedostatkem spánku nebo něčím úplně jiným. A samozřejmě může mít člověk ADHD a současně řešit ještě další psychické obtíže.

Internetový obsah proto může být dobrým impulzem k tomu začít se o sebe víc zajímat, ale několik bodů, ve kterých se člověk pozná, diagnózu nenahradí. Doporučení výslovně uvádějí, že diagnóza ADHD nemá stát pouze na hodnoticích škálách nebo pozorování.

Diagnostika ADHD je komplexní proces

Pokud člověk dlouhodobě pozoruje, že mu potíže s pozorností, organizací, impulzivitou nebo celkovým zvládáním každodenních povinností komplikují život, má smysl obrátit se na odborníka. Diagnostika ADHD totiž není jeden dotazník ani krátký test pozornosti. Je to postupné skládání více informací dohromady.

Diagnostika ADHD u dětí

U dítěte se podrobně probírá jeho vývoj od raného dětství, současné chování a to, jak funguje doma, ve školce nebo škole a mezi vrstevníky. Hodně důležité jsou informace od rodičů nebo/a jiných pečujících osob, ale protože se projevy ADHD musí posuzovat ve více prostředích, často se získávají také informace od učitelů a poznatky o fungování dítěte ve škole.

Sleduje se samozřejmě i samotné dítě a podle jeho věku a konkrétních potíží se doplňuje psychologické vyšetření. To může zahrnovat posouzení kognitivních schopností a podle potřeby třeba pozornosti, pracovní paměti, exekutivních funkcí nebo školních dovedností.

Nejde přitom jen o hledání ADHD. Smyslem je taky zjistit, jestli za obtížemi nemůže být něco jiného nebo jestli se vedle ADHD neobjevuje například specifická porucha učení, úzkostná porucha, porucha autistického spektra nebo jiné potíže.

Diagnostika ADHD u dospělých

U dospělého se postupuje v principu podobně, jen se samozřejmě nemůžeme jednoduše zeptat současného učitele, jak člověk fungoval ve třetí třídě. Velkou část proto tvoří podrobný rozhovor o současném fungování i o minulosti. Probírá se práce nebo studium, domácnost, vztahy, organizace času, zapomínání, impulzivita a další situace, ve kterých se obtíže projevují.

Zároveň je potřeba vrátit se k dětství, protože ADHD nezačíná najednou až ve třiceti nebo čtyřiceti letech. Pokud jsou dostupné, můžou pomoct informace od rodičů nebo jiného člověka, který dotyčného zná dlouho, případně starší školní zprávy a další podklady. Používají se také standardizované dotazníky a podle konkrétní situace může být součástí vyšetření podrobnější psychodiagnostika, například vyšetření pozornosti, pracovní paměti, exekutivních funkcí nebo širšího kognitivního profilu.

Tyto testy ale nejsou nějakým „testem na ADHD”, který vyjde pozitivně nebo negativně. Někdo s ADHD může v dobře strukturované vyšetřovací situaci podat velmi dobrý výkon. Výsledek proto vždycky dává smysl až společně s anamnézou, rozhovorem a tím, jak člověk skutečně funguje v běžném životě. Součástí diagnostiky dospělých je zároveň posouzení dalších psychických nebo tělesných obtíží, které by mohly projevy vysvětlovat nebo se s ADHD kombinovat.

Jak si usnadnit život s ADHD?

Ať už vyšetření ADHD potvrdí, nebo ne, důležité je nezůstat jen u samotné nálepky. Smyslem diagnózy by mělo být především lépe pochopit, co se člověku děje a co by mu mohlo pomoct. Někdy mají velký efekt docela obyčejné praktické změny:

• Nespoléhat na to, že si všechno budete pamatovat, ale zapisovat si věci.

• Velký úkol rozdělit na několik menších.

• Omezit při práci podněty, které vás zbytečně vyrušují.

• Používat připomínky, časovače nebo si vytvořit nějakou základní strukturu dne.

Člověku, který se několik hodin nemůže přimět „udělat daně”, může mnohem víc pomoci první konkrétní krok typu „otevřu složku s doklady” než další přesvědčování sebe sama, že se prostě musí víc snažit. Více o tom, jak překonat ADHD paralýzu a udělat první krok, najdete v samostatném článku.

Jak při ADHD pomáhá psychoterapie?

Pomoct může taky psychoterapie. A nemusí jít jen o to naučit se několik triků na organizaci času. Často je důležité i to, co si člověk za roky podobných zkušeností začal sám o sobě myslet. Pokud opakovaně něco zapomínám, chodím pozdě, nestíhám věci, které ostatní zdánlivě zvládají bez problémů, nebo celý život poslouchám, že jsem líný, nespolehlivý a měl bych se prostě víc snažit, může se to dost podepsat na tom, jak sám sebe vnímám.

V terapii se dá pracovat s konkrétními strategiemi pro každodenní fungování, ale taky se sebevědomím, emocemi, vztahy nebo tím, jak svoje obtíže prožívám a jak se k sobě kvůli nim chovám. U části lidí je vhodná také medikace a často se různé formy podpory kombinují. Co přesně bude dávat smysl, záleží na věku, konkrétních obtížích a na tom, jak moc člověka ADHD v běžném životě omezuje.

ADHD není jen diagnóza

Diagnóza ADHD by proto neměla být škatulka, do které člověka zavřeme. Může naopak přinést vysvětlení něčeho, s čím se třeba roky snažil bojovat a nerozuměl tomu. Stejně důležité ale může být i zjištění, že za nesoustředěností ADHD není a její příčina leží někde jinde.

V obou případech je mnohem užitečnější než otázka „Co je se mnou špatně?” spíš otázka „Proč se mi tohle děje a co by mi mohlo pomoct?” Právě odtud se dá začít hledat způsob, jak si každodenní fungování udělat o něco snazší. Pokud hledáte odborníka, můžete začít na Terapie.cz.