Mindfulness funguje jako záchranný kruh, když je toho na vás moc

Znáte ten pocit, kdy večer konečně zavřete dveře, ale vaše hlava jede dál na plné obrátky? Možná v duchu pořád dokola řešíte pracovní e-mail, máte výčitky, že jste na děti zase zvýšili hlas, nebo prostě jen cítíte tu tíživou únavu. Navenek možná fungujete normálně, ale uvnitř spíše „přežíváte" a čekáte, kdy se ten napnutý provaz přetrhne. Jak z toho ven? Pomoci může mindfulness.

Kdy nás „autopilot" nejčastěji zrazuje?

Většinu dne trávíme v automatickém režimu. Stres se do našeho života vkrádá nenápadně, v běžných momentech, kdy jsme úplně odpojení od sebe sama:

• V práci, kde už spíše „přežíváte": Sedíte na poradě, mechanicky přikyvujete, ale uvnitř cítíte jen prázdno. Tělo vysílá jasné signály, třeba sevřenou čelist nebo plytký dech, které ale v zápalu boje ignorujete.

• Doma jako přetížený rodič: Chcete být laskaví, ale pak stačí jedna maličkost a vy bouchnete. Ne proto, že byste byli zlí, ale protože váš „pohár" už přetekl dávno předtím. Pak přicházejí bolestivé výčitky: „Proč to nezvládám lépe?"

• V neděli, kdy hlava myslí na pracovní týden: I když máte volno, už se nedokážete uvolnit. Mysl už je v pondělí ráno a tělo reaguje sevřeným žaludkem na situace, které existují jen ve vaší představě.

• Večer, kdy máte pocit, že se „sesypete": Ten moment, kdy se konečně zastavíte a místo klidu přijde úzkost nebo naprosté vyčerpání, které se snažíte přebít telefonem nebo jídlem.

Jak pomáhá mindfulness, když tělo „selhává"?

Často na sebe býváme nejpřísnější právě tehdy, když nám docházejí síly. Mindfulness nás učí dívat se na tyto stavy jinak: jako na signál přetížení. Je to kontrolka v autě, která hlásí, že motor se přehřívá. Není to vaše slabost, je to zcela přirozená lidská reakce na náročnou situaci.

Všímavost (mindfulness) není o tom být neustále „vyzenovaný". Je to o odvaze na chvíli se zastavit a přiznat si: „Aha, teď je mi těžko, teď jsem zaplavený vztekem, teď mi buší srdce." Tento kratičký moment uvědomění vám dává svobodu zareagovat jinak než obvykle.

Cesta k úlevě: Malé kroky, které nemusíte dělat sami

Když se cítíte zahlceni, nepotřebujete další náročný tréninkový plán. Stačí začít u maličkostí, s velkou dávkou laskavosti k sobě samému:

• Dovolte si vnímat: Zkuste se na pár vteřin zastavit. Co se děje ve vašem těle? Máte zaťatá ramena? Zkuste je jen povolit. Nic víc v tuhle chvíli nemusíte.

• Uzemněte se skrze smysly: Pokud se hlava točí v kruhu, zkuste techniku 5-4-3-2-1. Najděte kolem sebe:

  • 5 věcí, které vidíte

  • 4, kterých se můžete dotknout

  • 3, které slyšíte

  • 2 vůně

  • 1 chuť

  Pomůže vám to vrátit se z chaosu myšlenek zpět do přítomnosti.

• Všimněte si svého „vnitřního kritika": Pokud k sobě mluvíte přísně, zkuste se na chvíli zastavit a říct si: „Teď je toho na mě moc a je v pořádku, že se tak cítím." Už jen tato drobná změna postoje přináší úlevu.

• Dovolte si říct o podporu: Nejdůležitější je vědět, že na to nemusíte být sami. Vyhledat pomoc, ať už u blízkých, nebo u odborníka, není projev slabosti. Je to ten největší projev všímavosti k sobě samému.

Naslouchejte svému tělu a buďte k sobě laskaví

Někdy stačí jen to, že si vůbec všimnete svého vlastního přetížení a přestanete s ním bojovat. To je první a nejdůležitější krok k tomu, aby se vám začalo dýchat o něco lépe. Někdy právě v tomto okamžiku začíná cesta zpátky k většímu klidu, lehkosti a pocitu, že už všechno nemusíte zvládat sami.