Máte pocit, že se zblázníte? Proč nás stres válcuje a jak z toho ven?
Stres je dnes bohužel nedílnou součástí života většiny z nás. Jak se projevuje? A jak s ním podle psychoterapeutů a psychologů bojovat?


Žijeme v době, která je „přetlakovaná“. Chce se po nás, abychom byli stoprocentní v práci a podávali permanentně super výkony. Máme být ideálními partnery, skvělými rodiči a k tomu vypadat jako z katalogu. Svět kolem je nejistý, zprávy nás děsí a technologie nás nenechají vydechnout. Současnou dobu navíc charakterizují neustálé změny. Jak najít v neklidném světě aspoň kousek klidu?
Týká se chronický stres i vás?
Máte pocit, že běžíte maraton, který nemá cílovou pásku? Začínáte mít méně a méně energie? Přestáváte se těšit tam, kde jste se vždycky předtím cítili dobře? Máte pocit, že ostatní jsou šťastnější a úspěšnější a daří se jim, zatímco vám nic nejde lehce a samo? Ubývá chuť radovat se a narůstá váš vnitřní přísný kritik, který výrazně snižuje pocit vlastní hodnoty? Pak se vás týká to, čemu říkáme chronický neboli dlouhodobý stres.
Když tělo křičí „DOST“, ale my ho neposloucháme
Většinou nás naše tělo začne jako první varovat mnoha signály, kterým je důležité naslouchat. Řada z nás běhá po doktorech s neustálými bolestmi hlavy, stavy, kdy nás všechno bolí, sevřeným žaludkem, problémy s nespavostí nebo nekonečnou únavou. Výsledek vyšetření? „Jste v pořádku, pane/paní, to je od nervů.“
Stres totiž není jen pocit v hlavě. Je to fyzická reakce těla na zátěž. Zatímco takzvaný eustres, tedy pozitivní stres, nám může velice pomoci a může nás vyhecovat k lepším výkonům, dlouhodobý negativní stres neboli distres nás plíživě ničí. Distres má několik fází:
V první fázi tělo bije na poplach a posílá nám mnoho indicií, že se něco děje. S emocemi je to v této fázi často jako na houpačce. Chvíli se smějeme a je nám dobře, chvíli pláčeme a někdy se sotva ovládneme, jaký vztek prožíváme.
Postupně se stres projevuje i na našem fungování. Oblast výkonu v práci nebo schopnost pamatovat si nové nejsou při stresu takové, jako když jsme v pohodě. Přidat se může zapomínání, podrážděnost nbo menší schopnost tolerance.
Pokud stres trvá dlouhodobě, přichází vyčerpání. Můžeme pociťovat nekončící únavu, která nemizí ani po vyspání, přetížení nebo pocit, že už nedokážeme zvládnout ani běžné situace.
To, co stres vyvolává, nazýváme stresorem – příčinou stresu. U každého z nás to může být něco zcela jiného a nikdy to nelze poměřovat nebo srovnávat. Pro jednoho může být stresorem tchýně nebo soused a pro jiného zkoušky nebo přicházející role rodiče.
Proč se dnes se stresem potýká většina z nás?
V rozvojových zemích lidé deprese a vyhoření skoro neznají. Proč? Protože musí hledat uspokojení svých základních potřeb. Ty máme my už uspokojené na velmi vysoké úrovni. Máme co jíst, kde spát a máme dostatek vody i tepla. Přesto se stresem bojujeme více ve vyspělejších společnostech.
Je to dáno tím, že se ženeme za neustálým růstem, mocí a hromaděním věcí, čímž jsme se chytili do pasti: pracujeme víc, abychom měli víc, ale ve výsledku máme méně času na to nejdůležitější – na sebe.
Strategie STOP: 4 kroky, jak získat kontrolu nad stresem zpět
Pokud cítíte, že už nemůžete, zkuste tuhle jednoduchou metodu. Ne zítra, ale hned teď:
Uvědomte si riziko (POZOR STRES!)
Přiznejte si: „Ano, jsem ve stresu a tohle tempo mě ničí.“ Každý máme jinou hranici toho, co vydržíme. U každého z nás se mohou projevit úplně jiné příznaky. Nesrovnávejte se s kolegou, který jede na plné obrátky a vypadá jako robot. Důležité je, jak se cítíte vy.
Najděte příčinu (PROČ?)
Často si na stres zvykneme tak, že už ho ani nevnímáme, a to je opravdu nebezpečné stádium. Je to toxický šéf? Společné bydlení s rodiči? Strach z budoucnosti? Cokoliv jiného? Někdy máme „slepé skvrny“ a nevidíme to, co bije do očí. Potřebujeme získat nadhled, odstoupit a vidět vše s chladnou hlavou, co nejobjektivněji. Tady pomůže rozhovor s kamarádem nebo terapeutem.
Udělejte si inventuru (CO ZMĚNÍM?)
Vypněte emoce a vezměte si papír a tužku. Sepište si, co se děje a co chcete, aby se změnilo. Co vám dává smysl a co vás jen vysává? Objektivní pohled na realitu je první krok k uzdravení.
Cvičení: Nakreslete dva kruhové diagramy, jeden bude reprezentovat koláč starostí a druhý koláč radostí. Každý z koláčů rozdělte na jednotlivé výseče podle toho, kolik prostoru dané emoce nebo situace vašem životě zabírají. Často až při pohledu na papír zjistíme, kolik prostoru v našem životě zabírá stres a jak málo místa máme pro věci, které nám dělají dobře.
Najděte řešení (JAK NA TO?)
Zůstaňte pozitivní a věřte si. Vůbec se netrapte myšlenkami ohledně toho, že je právě váš problém divný nebo malicherný. Žádný problém není malý nebo velký, pokud vás trápí a odebírá energii, pak je rozhodně na místě s ním nějak pracovat.
I z chronického stresu existuje cesta ven
Řešení existuje vždycky, i když ho teď přes tu mlhu možná nevidíte. Možná je to změna práce, možná nastavení hranic v rodině nebo prostě jen to, že si každý den naordinujete 30 minut klidu a budete posilovat čas trávený v činnostech nebo s lidmi, kteří vám přináší klid, energii a dobré pocity.
Možná je to o tom přidat do své každodenní rutiny více pohybu a odpočinku, včetně detoxu od sociálních sítí a neustálého sledování toho, co se právě děje. Nikdy na to nemusíte být sami. Jistě kolem sebe máte blízké lidi, kteří vás znají. Navíc jsou tu pro vás i odborníci, kteří vám rádi pomohou.
PhDr. Lenka Kolajová

Podobně zaměřené články od jiných terapeutů

Stres
30.3.2026
Když za únavou nejsou jen myšlenky: role stresu a hormonů
Existuje věta, kterou od lidí slýcháme poměrně často: „Já už fakt nemůžu.“ Neříkají ji líní lidé. Neříkají ji slabí lidé. Říkají ji ti, jejichž tělo je dlouhodobě v pohotovosti a ve stresu. Lidé, kteří se dlouhodobě přemáhají a jsou přes hranice svého těla i mysli. V tomto kontextu je důležité vědět, že za únavou nemusí stát jen myšlenky. Je za ní i biologie a hormony.

Stres
16.3.2026
Vyhoření na rodičovské dovolené, o kterém se málo mluví a málo ví
Znáte to i vy? Na konci dne si říkáte, že byste zítra dělali raději cokoliv jiného, než se zase probudili do toho stejného kolotoče vyčerpání, uspokojování potřeb dítěte a nulového ticha? Jste podráždění, smutní nebo apatičtí? Pak se vás možná týká syndrom vyhoření, který je u rodičů pečujících o malé děti poměrně běžný.

Stres
Duševní zdraví a seberozvoj
1.3.2026
Rozdíl mezi únavou a vyhořením aneb kdy už nestačí si odpočinout
O syndromu vyhoření se dnes hodně mluví i píše. Přesto může být těžké poznat, kdy se nás skutečně týká. Jsem jen hodně unavený/á? Nebo už moje vyčerpání naznačuje, že se blížím vyhoření? A kdy je na místě vyhledat odbornou pomoc?

Stres
Duševní zdraví a seberozvoj
1.3.2026
První varovné signály vyhoření, které většina lidí přehlíží
Lucie ráno otevřela notebook, nebo se o to alespoň pokusila. Tělo odmítlo pokračovat. Ještě před měsícem přitom říkala, že je „jen unavená“. I takto může začít to, čemu říkáme vyhoření, anglicky “burnout” – stav, kdy jsme tak vyčerpaní, že nás to paralyzuje, aniž bychom fyzicky těžce pracovali.

Stres
Duševní zdraví a seberozvoj
1.3.2026
Mýty o vyhoření: Proč není známkou slabosti
Vyhoření, odborně nazývané syndrom vyhoření (burnout), je stále častěji skloňovaným pojmem. I přesto, že o něm mluvíme stále více, existuje kolem vyhoření řada mýtů a nedorozumění. Často se stává, že těmto tvrzením uvěříme, zvnitřníme si je, protože jsme například od rodičů slýchávali něco podobného, a i to už může být cesta k tomu vyhořet. Jedním z největších klamů je tvrzení, že je vyhoření známkou slabosti.

Stres
Duševní zdraví a seberozvoj
1.3.2026
Proč často vyhoří lidé, které práce baví?
„Mě ta práce vlastně pořád baví. Jen už na ni nemám sílu.“ Věta, kterou slýcháme překvapivě často právě od lidí, kteří svou práci dělají s nadšením, smyslem a vnitřním zaujetím. Vyhoření si obvykle spojujeme s přetlakem, špatným vedením nebo nudou. Jenže realita je paradoxnější: velmi často vyhoří právě ti, kterým na práci opravdu záleží.