Objevte tajemství komunikace ve vztahu

19. ledna 2024

Komunikace je jedním z nejčastěji probíraných témat v párové i v rodinné terapii. Patří mezi základní stavební kameny vztahu, ale sama o sobě není všespásná. Vlastní praxe i výzkumy potvrzují, že terapie zaměřené pouze na komunikaci bývají úspěšné zhruba ve 20 procentech, proto je vhodné komunikaci propojovat s širším kontextem vztahu. Komunikace se řeší v partnerství, s rodiči, s jinými lidmi. Jak se tedy naučit efektivní komunikaci ve vztahu, ale také s ostatními lidmi?

Co je to vlastně komunikace a proč je tak důležitá?

Komunikaci můžete chápat jako určité spojení a sdělování. Zkuste si představit, že je váš vztah jako dům. Co dům potřebuje k tomu, aby byl bezpečný a přečkal nejrůznější rozmary počasí a přírodní katastrofy? Rozhodně pevné základy.

Na Komunikaci tedy zkuste nahlížet jako základní stavební kameny vašeho vztahu čili domu. Pokud postavíte dům na pevných a stabilních základech, můžete bez obav přidat podlahy, okna a střechu. Následně můžete svůj dům zařídit podle svých představ a dále ho zútulňovat a zvelebovat. Bez pevných základů nemůžete postavit dům, ve kterém by se vám spokojeně a dobře žilo.

Umění komunikace: jak vybudovat funkční komunikaci ve vztahu?

Tipů a návodů na správnou a efektivní komunikaci je celá řada. Liší se podle odborníků, ale také podle terapeutických a psychologických směrů. Stačí se podívat na nabídku kurzů komunikace nebo na knihy o komunikaci a hned víte, kolik možností máte.

Přestože se každý odborník a každý psychologický směr může na umění komunikace dívat jinak, dají se najít určité podobnosti v tom, co se považuje za užitečné a vhodné. Jde zejména o:

  1. „já“ výroky,
  2. aktivní naslouchání.

1. forma komunikace přes „já“ výroky

„Já“ výroky vycházejí z myšlenky, že vaše okolí vhodnou a nehodnotící formou informujete o tom, co se ve vás odehrává a děje. Sdělujete jim, že něco prožíváte, že to něco způsobilo a že něco potřebujete. Obvykle se toto sdělení pojí s tím, že chování vašeho okolí (partnera, rodiče atd.) překročilo určitou mez neboli hranici.

Díky „já“ výroku vyjadřujete emoci, kterou ve vás situace vyvolala. Tato emoce je pouze vaše a jen vy sami s ní můžete něco udělat. Například pokud vás někdo naštve, jen stěží můžete očekávat, že vás daná osoba zase „odnaštve“. Pokud ale pojmenujete emoci, kterou ve vás chování osoby vzbudilo, dáváte jí šanci a prostor k tomu, aby na ni adekvátně zareagovala.

Největší "kouzlo" já výroků je v tom, že mají pozornost přesměrovat od útočné kritiky druhého k nám a k tomu, co vás vlastně "rozhodilo". Velice důležité je samozřejmě to, v jakém kontextu je informace sdělená, jakým tónem, výrazem a s jakým úmyslem.

Jak pracovat s “já” výroky?

Pokud “já” výrok použijete jako formu upozornění něčeho, co mělo být splněno a není - s jistou lehkostí, případně vtipem, tak to určitě plní větší službu než jakýkoliv jiný způsob upozornění.

Pokud jdete do rozhovoru s tím, že chcete za každou cenu upozornit na jakýkoliv nedostatek druhého "útočně" - kousavý tón, ironie, sarkasmus – můžete používat “já” výroky jakkoliv chcete, ale vždy budou vyznívat útočně.

Komunikace přes „já“ výroky se ve vztahu používá nejčastěji ve formě:

  • Popisu a konstatování – říkáte například, co vidíte a slyšíte. Mluvíte o tom, co vnímáte, ale bez toho, abyste to posuzovali. Příklad: Vidím, že myčka není vyklizená.
  • Informování a sdělování – říkáte například, co je potřeba a jak udělat. Tyto informace jsou vlastně zprávy o tom proč, jak nebo kdy se něco odehrává a očekává. Případně to také mohou být důsledky určitých činností nebo chování.  Zkuste informaci sdělit hravou formou, případně doplnit vtipnou poznámkou. Příklad: Našemu nádobí bohužel ještě nenarostly nožičky, potřebuje pomoc s přesunem do polic.
  • Vyjadřování vlastních očekávání a potřeb – říkáte například, co očekáváte nebo co by vám pomohlo. Díky tomu dáte svému okolí jasně najevo, co potřebujete, chcete nebo očekáváte. Příklad: Pomohlo by mi, kdyby byla myčka do večera uklizená.

2. typ komunikace přes aktivní naslouchání

Aktivní naslouchání je typ komunikace, kdy reagujete na sdělení partnera s porozuměním, bez posuzování a bez hodnocení. Podstatou je, že druhému dáváte vědomě prostor pro vyjádření toho, co potřebuje.

Umění komunikace pomocí aktivního naslouchání spočívá v tom, že se snažíte dávat najevo svoji pozornost. Můžete ji projevit například přikyvováním nebo pokládáním otázek. Tím vyjadřujete pochopení pro to, co váš partner prožívá. Přitom do komunikace nevnášíte nevyžádané rady. Aktivním nasloucháním vyjadřujete respekt i v situaci, kdy máte na situaci třeba odlišný názor nebo k ní zaujímáte jiný postoj.

4 největší chyby v komunikaci

John M. Gottman popsal na základě dlouholetého výzkumu fungujících párů negativní komunikační vzorce tzv. čtyři jezdce apokalypsy.

  1. Kritika – v tomto případě útočí na negativní charakter člověka: „ty jsi idiot!“ nebo „nikdy mi nepomůžeš“. V tomto případě je velmi užitečné využívání „já“ komunikace.
  2. Pohrdání – je výrazem nadřazenosti a má podoby sarkasmu, cynismu, jízlivostí nebo posměchu. Posiluje negativní smýšlení o partnerovi. Cestou z kruhu pohrdání může být respekt a zaměření pozornosti na oceňování toho, co se nám na partnerovi líbí. 
  3. Defenziva – snaha chránit se pomocí „oprávněného“ hněvu a stavění se do pozice „nevinné oběti“. Je to obranná reakce, která velmi často konflikt graduje. Řešením může být změna postoje a přijetí části odpovědnosti za vzniklý konflikt.
  4. Zazdívání – projevuje se neochotou komunikovat. Bývá vyvrcholením předchozích jezdců, kdy je dotyčný partner tak silně zaplavený negativními kritikami, pohrdáním či defenzivou, že se nakonec odpojí a tato forma komunikace se pak stane určitým zvykem. I tento zvyk je však možné nabourat a vytvořit nový funkční zvyk s novými komunikačními vzorci, které vnesou bezpečný prostor pro sdělování a sdílení.

Zdravý a pevný vztah není jen o komunikaci

Přestože se komunikace považuje za základní stavební kameny vztahu, nejde jen o formu komunikace, která hraje zásadní roli v rámci budování funkčních vztahů. Mezi další důležité aspekty patří:

  • respekt – druhému vyjadřujete úctu a toleranci bez ohledu na váš osobní názor nebo postoj,
  • porozumění a empatie – díky nim se dokážete na druhého naladit,
  • shovívavost – mám na mysli myšlenku, kdy máte právo se cítit špatně a dělat špatná rozhodnutí, ale také za ně přijímat zodpovědnost,
  • pocit bezpečí – ve vztahu se můžete chovat autenticky, můžete si dovolit experimentovat a vnášet do komunikace svoji jedinečnost a hravost.

Komunikace by měla být ve vztahu prostředkem, kterým dáváte najevo své potřeby, přání, ale také podporu a pomoc. Nikdy by neměla být zbraní, pomocí které dosahujete svých cílů a pocitu nadřazenosti vůči ostatním.

S jakoukoliv formou komunikace vám může být skvělým pomocníkem a průvodcem terapeut. Může vás naučit, jak správně komunikovat a předcházet nechtěným nedorozuměním, či konfliktům. Díky tomu pak můžete získat takové základy, na kterých se dá postupně budovat pevný a stabilní vztah.


Mohlo by vás zajímat

Proč nás v životě provází strach a úzkost: metody, jak zvládnout pocit úzkosti

Proč nás v životě provází strach a úzkost: metody, jak zvládnout pocit úzkosti

Jak řešit konflikty ve vztahu?

Jak řešit konflikty ve vztahu?

Jak si udržet jiskru v dlouhodobém vztahu?

Jak si udržet jiskru v dlouhodobém vztahu?