Co je to obsedantně kompulzivní porucha a jak s ní naložit?

Obsedantně-kompulzivní porucha patří mezi úzkostné poruchy. Projevuje se vtíravými myšlenkami, obavami nebo představami, které vyvolávají silné napětí. Člověk se jej snaží zmírnit opakovaným chováním či mentálními rituály. Ty sice přinesou krátkodobou úlevu, zároveň však celý problém udržují a posilují. Vzniká tak bludný kruh.

Obsedantně kompulzivní porucha známá pod zkratkou OCD

Obsedantně-kompulzivní porucha (OCD, z anglického Obsessive-Compulsive Disorder) je psychická porucha charakterizovaná přítomností obsesí a kompulzí.

Co je obsese?

Obsese jsou opakující se, vtíravé a nechtěné myšlenky, představy, impulzy nebo mentální obrazy, které člověk prožívá jako obtěžující a úzkost vyvolávající. Jedinec si obvykle uvědomuje jejich iracionální či přehnaný charakter, přesto je nedokáže vědomě zastavit. Obsese jsou egodystonní – nejsou v souladu s hodnotami a postoji člověka, a právě proto vyvolávají silné napětí, pocity viny či ohrožení.

Co je kompulze?

Kompulze představují opakované behaviorální projevy nebo mentální akty, které člověk vykonává v reakci na obsesivní myšlenku nebo podle rigidně stanovených pravidel. Jejich funkcí je snížit úzkost, zabránit obávané katastrofě nebo neutralizovat vnímané ohrožení. Úleva, kterou přinášejí, je však pouze krátkodobá.

Kompulze mohou mít podobu:

• behaviorální (vnější) – např. opakované mytí, kontrolování, přerovnávání, potřeba symetrie či hromadění,

• mentální (vnitřní) – např. opakované modlitby, počítání, mentální kontrola vzpomínek, neutralizační myšlenky nebo vnitřní ujišťování se.

Základní funkční dělení kompulzí

Z funkčního hlediska lze kompulze rozdělit například na:

Nápravné (neutralizační) kompulze – jejich cílem je „odčinit“ nebo zneškodnit obsesi (např. mytí po obavě z kontaminace, odříkávání modlitby po vtíravé agresivní myšlence).

Ujišťující kompulze – zahrnují opakované vyhledávání ujištění od druhých osob nebo nadměrné kontrolování (např. opakovaná kontrola sporáku, dveří či e-mailu), s cílem snížit nejistotu a předejít domnělé chybě.

Co stojí za vznikem obsedantně kompulzivní poruchy?

Podle historických pramenů se obsedantně kompulzivní porucha v životech lidí objevovala již v 6. století. Medicína se jí ale začala seriózně zabývat až v 17. století. Protože z počátku nebyly jasné příčiny vzniku, nebyly ani efektivní metody, jak s OCD pracovat. Ani v současné době se o této poruše neví vše. Odborníci jí však lépe rozumí, a tak dokáží obsedantně kompulzivní poruchu úspěšněji léčit.

Na vznik OCD má vliv hned několik faktorů, které se, podle současných poznatků, nespíše v různé míře vzájemně doplňují. Může jít o:

• neurobiologické dysfunkce mozku,
• nerovnováhu v produkci hormonů serotoninu a dopaminu,
• přebírání vzorců a způsobu chování od nejbližších (například rodičů),
• naučené chování vytvořené zejména v situacích, ve kterých selhávaly “zdravé” strategie.

Obsedantně kompulzivní porucha se usadí tam, kde cítí vaši zranitelnost. Může mít podobu:

• Strachu o majetek – stále kontrolujete, zda jste zamkli, zastavili vodu, vypnuli sporák atd.
• Strachu o své zdraví nebo zdraví dětí – tato obava může být tak silná, že se například rodič vyhýbá fyzickému kontaktu s dítětem jen proto, aby mu neublížil. A to i přesto, že jej miluje.

Podle současných průzkumů je OCD 2. nejčastější psychické onemocnění. Zhruba 3 až 4 % osob obtěžuje natolik, že vyhledají pomoc u psychiatra. Mnohem větší procento ale o pomoc nepožádá, přestože mají jasné příznaky obsedantně kompulzivní poruchy.

V odborných pramenech byste se dočetli, že až 90 % společnosti se ve svém životě dostane do situace, kde ji sužují nutkavé myšlenky nebo představy. K neutralizaci pak používá různé kompulze, které ale většinou spontánně vymizí. Počátky OCD se dají vysledovat už v dětském věku.

Příznaky OCD a kdy je začít řešit?

Každého z nás občas přepadnou myšlenky typu:

• Zavřel/a jsem okno?
• Umyl/a jsem si dostatečně ruce?
• Co by se stalo, kdybych skočil/a pod metro?
• Co kdybych někomu ublížil/a?

I myšlenky s agresivním obsahem se mohou čas od času objevit – a to i u psychicky zdravých lidí. Bez ohledu na to, zda jde o fantazie, pochybnosti či jiné vtíravé představy, samotné myšlenky nejsou nebezpečné ani neznamenají, že byste podle nich chtěli jednat.

Pozornost je však na místě ve chvíli, kdy jim začnete přikládat nadměrný význam, opakovaně je analyzovat nebo se jimi intenzivně zabývat. Právě tehdy se mohou stát zdrojem úzkosti a postupně nabývat na síle.

Jak poznám, že se u mě jedná o OCD?

Jako u většiny obtíží poznáte hranici podle toho, do jaké míry vás vaše chování obtěžuje a zasahuje vám do běžného fungování.

Představte si: Odcházíte z bytu, zamknete dveře a na schodech vás přepadne pochybnost: zhasl/a jsem? Máte několik možností, jak se zachovat:

1. Můžete si říct, že jste nejspíš zhasli a protože zhasínáte automaticky, už to nevnímáte. Pokračujete ve vaší cestě. 
2. Můžete se vrátit, světlo zkontrolovat a v klidu odejít. 
3. Můžete se ale také vrátit, zkontrolovat světlo, v klidu odejít a na schodech vás přepadne pochybnost, jestli jste to zkontroloval/a důkladně. Tuto obavu se vám nepodaří opustit, vyvolává ve vás silnou úzkost, kterou musíte zmírnit tím, že se půjdete znovu přesvědčit. I když často racionálně víte, že jste zhasl/a, úzkost je tak silná, že se jí potřebujete zbavit kompulzí, v tomto případě kontrolou. Tyto kontroly a ujišťování se mohou opakovat i několikrát za sebou.

Pokud se poznáváte ve třetím způsobu řešení situace, pravděpodobně už jsou pro vás myšlenky omezující a brání vám v běžném fungování. Vtíravé myšlenky jsou hlavním příznakem OCD, byť rozhodně nemusí jít hned o diagnózu. Nicméně doporučuji vyhledat odborníka a začít své obtíže řešit co nejdříve, neboť tím eliminujete jejich fixaci.

Jak funguje OCD?

Život s obsedantně-kompulzivní poruchou může člověka výrazně omezovat. OCD funguje na podobném principu jako klasické podmiňování, které popsal ruský fyziolog Ivan Pavlov. Ten ve svém experimentu opakovaně spojoval rozsvícení světla s podáním potravy, až si psi vytvořili automatickou reakci – začali slinit už při samotném světle.

Podobný mechanismus probíhá i u OCD.

Představme si mladého muže, který se v autobuse dotkne tyče na místě, kde se předtím držel cestující s kašlem. Napadne ho, že by se mohl nakazit. Během cesty si dává pozor, aby se „kontaminovanou“ rukou ničeho nedotkl. Po příchodu do práce si jde ruce okamžitě umýt. Dostaví se úleva.

Právě tato úleva je klíčová. Mozek si ji spojí s mytím rukou a „naučí se“, že mytí je účinný způsob, jak snížit úzkost. Zároveň se tím ale posiluje původní obava – tedy přesvědčení, že dotyk tyče skutečně představuje hrozbu. Při další jízdě autobusem se proto stejná myšlenka objeví snadněji a intenzivněji.

Protože si muž ověřil, že mytí přináší úlevu, zopakuje ho. Tím však celý mechanismus dále upevňuje. Postupně může běžné umytí rukou přestat stačit a rituál se prodlužuje nebo komplikuje. Úzkost se krátkodobě sníží, ale dlouhodobě se celý problém prohlubuje.

Jakmile se člověk dostane do tohoto bludného kruhu, bývá velmi obtížné z něj vystoupit. Obsese mají navíc tendenci generalizovat – mohou se postupně rozšířit i do dalších oblastí života. Právě proto je důležité začít včas s cílenou odbornou pomocí.

Jak pracovat s OCD?

Mnoho lidí se ptá, zda je možné OCD vyléčit a jak léčba probíhá. Existují účinné způsoby, jak tyto obtíže výrazně zmírnit a získat nad nimi větší kontrolu. Jednou z možností je obrátit se na psychoterapeuta, který se na problematiku OCD specializuje. Seznámí vás s principy léčby a bude vás provázet procesem postupné změny.

Další možností je návštěva psychiatra, který může doporučit vhodnou medikaci. V některých, zejména závažnějších případech, je farmakologická léčba důležitou součástí celkové terapie.

Podpůrným nástrojem mohou být také mobilní aplikace zaměřené na zvládání OCD, které pomáhají trénovat odolnost vůči nutkání vykonat kompulzi. Ačkoli je to zpočátku náročné, postupně člověk zjišťuje, že se obávané důsledky nenaplňují ani tehdy, když rituál neprovede. Tím dochází k oslabování kompulzivního chování a jeho intenzita se může časem výrazně snížit, případně zcela vymizet.

Mezi oblíbené mobilní aplikace patří například:

• My OCD Fighter,
• OCD Help,
• Limoterapie – mobilní hra.

Kromě toho existují i další moderní metody, které pomáhají zvládnout úzkost při nevykonání kompulze. Jde například o EEG Biofeedback (trénink nervové soustavy) nebo programy virtuální reality.

V jakých dalších zdrojích můžete hledat oporu a podporu? Vyzkoušejte například:

• Kniha – Obsedantně kompulzivní porucha, Praško a kol., rok vydání 2023.
• Kniha – Brouci v hlavě – Jak se zbavit vtíravých myšlenek, Sally Winston, Martin N. Seif, rok vydání 2020.
• Podcasty Český rozhlas – Balanc, Diagnoza F, Mozaika, Houpačky.
• Facebookové skupiny – OCD Česko, Obsedantně kompulzivní porucha.
• Instagramové profily – ocd_selfhelp, OCD Excellence. 

Výraznější projevy OCD netrápí pouze samotné jedince, ale často i jejich okolí – zejména v situacích, kdy nemocný opakovaně vyžaduje ujišťování. Také blízcí si zaslouží odbornou pomoc, např. v poradenské rovině, kde se mohou dozvědět, jak k člověku s OCD vhodně přistupovat a zároveň jak pečovat o vlastní psychickou pohodu. 

Ve své praxi pracuji s klienty, kteří se potýkají s obsedantně-kompulzivní poruchou, a vnímám, že klíčem ke zmírnění obtíží je porozumění jejich zdroji. S tímto zdrojem následně v terapii pracujeme. V naprosté většině se jedná o hlubší, existenciální témata. Společně s klientem zkoumáme jeho životní nastavení, hledáme zdroje bezpečí a stability, posilujeme sebedůvěru a rozvíjíme schopnost zvládat nejistotu. Zaměřujeme se také na oblasti, v nichž klient postrádá pocit kontroly a hledáme funkčnější a efektivnější způsoby, jak jej získat.

Mohlo by vás zajímat