Jak vyhoření souvisí s perfekcionismem?

Je jen málo věcí, které jsou v životě tak vyčerpávající, jako je vyhoření. Vyhoření přitom patří mezi nejčastější potíže mentálního zdraví v moderní době. Výzkumy ukazují, že se v USA aspoň občas s vyhořením potýká až 76 % zaměstnanců a v Česku se toto číslo pohybuje kolem 40 %.

Perfekcionalismus zvyšuje riziko vyhoření

Syndrom vyhoření s sebou přináší ztrátu energie, motivace i smyslu života. Často také vede k tomu, že přestáváme být schopni fungovat v běžném životě. Jedna skupina lidí, která je obzvlášť ohrožena vyhořením, jsou lidé s vysokým perfekcionismem. Proč může vést právě perfekcionismus k vyhoření a co může s vyhořením pomoci?

Co je vyhoření?

Nejdříve si představme samotné vyhoření. Syndrom vyhoření je syndrom, který vzniká v důsledku dlouhodobého chronického stresu, který se nedaří zvládat. Vyhoření se nejčastěji projevuje pocity fyzického a emočního vyčerpání, cynickým přístupem k práci nebo životu a emoční odtažitostí a apatií k práci i ke vztahům. Kromě těchto pocitů se vyhoření může také projevit úzkostmi, depresemi, hněvem, problémy se spaním nebo ztrátou motivace.

Vyhoření však nepřichází jen tak zčista jasna. Právě naopak, často mu předchází úspěchy, které nás plní entuziasmem a elánem. Když se však začnou objevovat neúspěchy, pomalu se může začít plížit i stres. Stres je běžná reakce na neúspěch a frustraci. Pokud se však nakupí a nedaří se ho z dlouhodobého hlediska mírnit, začíná přicházet vyhoření. Dlouhodobé s sebou vyhoření často nese myšlenky typu: „Už na to nestačím.“ „Nezvládnu to už déle.“ „Chci mít od všeho klid.“ nebo „Chci být už konečně sám/sama.“

Když se vyhoření projeví, můžeme se začít stahovat ze života a vyhledávat samotu. Mnoho lidí se snaží negativní pocity kompenzovat něčím, co by mohlo ulevit. Někomu pomůže sport, umění nebo příroda. Pro mnohé je však lehčí zvolit něco, co funguje okamžité, jako jsou třeba léky (Neurol, Xanax, Lexaurin a podobně), alkohol nebo přejídání se. Tedy řešení, která samy o sobě často vedou k dalším problémům a která obvykle z dlouhodobého hlediska stejně nepostačují.

Co je perfekcionismus a jak může vést k vyhoření?

Perfekcionismus je osobnostní rys, který charakterizuje potřeba dokonalosti a velmi vysoké standardy. Často bývá také doprovázen sebekritickými hodnoceními a obavami ohledně názorů ostatních.

Perfekcionismus se častěji objevuje u lidí, kteří mají vyšší míru úzkostnosti a nižší míru extraverze. Je také běžnější u lidí, na které byly kladeny vysoké požadavky v dětství nebo dospívání, ať už rodinou nebo ve škole. Vyšší pravděpodobnost perfekcionismu je spojena i s traumatem, zanedbáváním nebo konflikty v rodině, protože v nás tyto situace mohou probudit strach ze selhání, zvýšenou citlivost na kritiku a potřebu mít kontrolu nad situacemi. Jako způsob myšlení by se perfekcionismus dal charakterizovat například následujícími výroky:

• „Musím dělat všechno nejlépe, jak to jde.“

• „Nastavuji si vysoké standardy pro sebe a většinu toho, co dělám.“

• „Snažím se být co nejlepší a neselhat.“

• „Když dostanu úkol, snažím se ho splnit co nejlépe.“

• „Když se mi něco nepovede, budu mít problémy.“

Na první pohled se může zdát, že na těchhle výrocích není nic špatného, dokonce, že se jedná o nastavení svědomitého a pracovitého člověka. Zároveň je však třeba říci, že když je toho dobrého příliš, může to být na škodu. Pro člověka s vysokou mírou perfekcionismu nemusí být ani dobrá práce dostatečná a může ji vnímat jako selhání.

Lidé s vysokou mírou perfekcionismu mívají tendenci vidět selhání jako katastrofu. To může vést ke stresu a úzkostem ze selhání, které jsou až paralyzující – někdy nám ani nedovolí věnovat se každodenním povinnostem. Je to i jeden z důvodů, proč je perfekcionismus tak často spojený s prokrastinací.

Úzkosti a honba za dokonalostí nenabízí prostor pro odpočinek. A kombinace stresu, úzkostí a nemožnosti oddýchnout tvoří právě ty podmínky, které z dlouhodobého hlediska vedou k vyhoření. To vše může znít strašidelně, ale dobrou zprávou je, že perfekcionismus není neměnná vlastnost. Nezůstává tedy, než se zeptat…

Co může pomoci?

Některým lidem se podaří s vyhořením vypořádat i bez toho, aby navštívili lékaře nebo terapeuta. Obvykle se však jedná o skupinu lidí, která má silnou oporu ve svém sociálním kruhu. Ani ve chvíli, kdy máte podporu okolí, však nemusí být jednoduché se s vyhořením vypořádat.

Pokud tedy cítíte příznaky vyhoření, doporučuji vyhledat odbornou pomoc, ať už lékaře nebo terapeuta. V terapii se můžete podívat na to, co vedlo k vyhoření a s pomocí terapeuta/tky najít cestu k uzdravení a také k lepšímu porozumění svým potřebám. To vám může pomoci se vyhoření vyhnout i v budoucnu.

Terapie vám může pomoci i s perfekcionismem. Můžete díky ní získat náhled na to, odkud se váš perfekcionismus bere a zjistit, jak se osvobodit od tlaku svých vysokých standardů. V terapii se můžete i naučit tolerovat svoje nedokonalosti nebo si nedokonalost vůbec dovolit.

Jestli se cítíte vyhořele, ale terapie zrovna není k dispozici, můžete něco pro sebe udělat i tak. Pokud zažíváte čím dál tím silnější vyčerpání, může například pomoci určit si každý den specifický čas pro odpočinek. Nápomocná může být i opora ze strany rodiny nebo přátel. Ať už v terapii nebo ne, nemusíte na to být sami.

Mohlo by vás zajímat