Jak zlepšit svou komunikaci

Komunikace je jedním z hlavních pilířů našeho duševního zdraví i mezilidských vztahů. Často je to právě ona, kdo rozhoduje o tom, jestli nám bude v našem profesním či osobním prostředí dobře, nebo jestli se budeme utápět v nedorozuměních a konfliktech. Jak na své komunikaci zapracovat tak, aby přispěla ke kvalitnějšímu životu?

I vy se můžete naučit lépe komunikovat

Jako systemická terapeutka pracující i s páry se ve své praxi setkávám s řadou lidí, kteří cítí, že by chtěli komunikovat lépe, ale nevědí přesně, kde začít nebo jak konkrétně změnit zavedené vzorce které jim komunikaci komplikují. Ráda bych vám proto představila několik osvědčených principů a jednu svou praktickou techniku, která se mi velmi osvědčila zejména při párové terapii.

1. Aktivní naslouchání a empatie

Plné soustředění na druhého

Aktivní naslouchání je základem vstřícné a porozumění plné komunikace. Znamená to, že zaměříme pozornost nejen na slova, ale i na to, jak je druhý člověk vyslovuje, jak se u toho tváří, jaký má tón hlasu. Pomáhá udržovat přiměřený oční kontakt, občas přikyvovat a shrnovat (parafrázovat) to, co druhý řekl. V systemické terapii nás zajímá zejména kontext celé situace – je rozdíl, jestli partner přichází domů unavený z práce, anebo plný elánu z nového projektu. Aktivní naslouchání proto začíná už tím, že vnímáme, v jakém rozpoložení se druhá strana nachází, což je mnohdy základní klíč k úspěchu.

Parafráze a zrcadlení emocí

Když někdo popisuje své pocity, můžete vyzkoušet parafrázi: „Takže mám rozumět tomu, že tě teď nejvíc vyčerpává ten neustálý nápor termínů?“ Tím potvrdíte, že slyšíte, co druhý říká, a nabídnete mu i prostor k případnému upřesnění, pokud si neporozumíte ihned.
Zrcadlení emocí zase znamená, že pojmenujete, co vidíte nebo cítíte mezi řádky: „Vypadáš ustaraně, bojíš se, aby se to neopakovalo?“ Tím vytváříte vstřícnou atmosféru, ve které se druhý může cítit bezpečně.

2. Jasné a srozumitelné vyjadřování

„Já-výroky“ místo kritiky

Jasná a konstruktivní komunikace se vyhýbá obviňování. Proto je vhodné vyměnit výhrady typu „Ty vždycky všechno pokazíš!“ za výroky začínající „Já cítím…“, „Mně vadí…“ Tím lépe vyjádříte své prožívání, aniž by se druhý musel okamžitě bránit. Například: „Mám pocit, že je pro mě teď těžké vše zvládnout, když to není domluvené předem,“ zní úplně jinak než „Zase jsi to celé pokazil.“ Zkrátka mluvme o sobě a svých pocitech a potřebách, ne o tom druhém člověku.

Stručnost a konkrétní příklady

Při obtížnějším tématu se vyplatí být věcný a konkrétní. Popisujte, co se skutečně stalo, místo odsudků typu „Je to hrozné, tohle se prostě nedá!“ Vhodné je uvádět data, jasné situace či jednání, které vám vadí. Například: „Když jsme se domluvili, že přijdeš v sedm, a ty jsi dorazil v půl deváté, změnilo mi to celý plán na večer a cítila jsem se zmatená.“ Takový přístup minimalizuje dmýchání emocí.

3. Strategie řešení konfliktů

Hledání společného cíle

V systemickém přístupu vidíme, že se každý konflikt děje v kontextu širší sítě vztahů a potřeb. Často existují i společné cíle (např. oba partneři chtějí mít hezký domov, nezatěžovat se hádkami před dětmi, prohlubovat vzájemnou důvěru). Když tyto cíle hned na začátku zmíníte, pomůže to nastavit komunikaci méně bojovně a více spolupracujícím směrem. A to chceme, být tým, ne soupeři.

Deeskalace a krátká přestávka

Ve chvíli, kdy se konflikt vyostřuje, může klidná pauza pomoci zklidnit emoce. Někdy stačí pár minut na vydechnutí a uspořádání myšlenek: „Potřebuji chvíli na rozmyšlenou, můžeme se k tomu vrátit za deset minut?“ Tím dáváte najevo, že se nechcete vyhnout řešení, pouze chráníte sebe i druhého před zbytečným vyhrocením. Je dobré, každý sám za sebe vědět, co mi pomáhá emoce trošku uklidnit.

4. Nonverbální komunikace

Mimika, gesta a postoj těla

Velká část komunikace probíhá neverbálně. V upřímné komunikaci je dobré zaměřit se na to, aby pozice, gesta či výraz obličeje byly v souladu s tím, co říkáme. Zkřížené ruce a odvrácený pohled mohou nevědomě vysílat signál, že nejste otevření diskusi. Naopak uvolněná ramena, mírný předklon k druhému a jemný oční kontakt naznačují upřímný zájem.

Vědomé využití hlasu

Barva, výška a rytmus hlasu odrážejí naše vnitřní rozpoložení. Je dobré zkoumat, zda nemluvíme přehnaně rychle, příliš hlasitě nebo naopak úsečně. Plynulý a přirozeně modulovaný tón hlasu dokáže výrazně ovlivnit, jak bude vaše sdělení přijato.

Praktická technika: „Plánování sportovního přátelského utkání“ pro (nejen) párovou komunikaci

V párové terapii se mi velmi osvědčila analogie s plánováním přátelského sportovního utkání. Proč? Protože stejně jako ve sportu, i v komunikaci potřebujeme hřiště (prostor a čas), pravidla (mantinely), bezpečí (nehrozí nám újma) a jasný cíl („co je výhra“). Níže najdete podrobný návod, jak tuto techniku využít:

1. Najděte správný čas a prostor (Hřiště)

Než se pustíte do důležitého rozhovoru, ověřte si, zda je druhá osoba skutečně připravená. Pokud je partner unavený, rozptýlený nebo zahlcený povinnostmi, je vyšší pravděpodobnost, že vás nebude schopen plně vyslechnout. V takovém momentu se může stát, že se vy sami začnete cítit nepochopení či odmítnutí, a celé povídání pak sklouzne k frustraci.

• Tip: Zeptejte se: „Můžeme si teď udělat chvilku na důležitý rozhovor?“ Pokud partner odpoví, že je ve stresu, zkuste se dohodnout na konkrétním čase, kdy se tomu budete oba moci věnovat.

2. Nastavte si pravidla a mantinely

Sport má jasná pravidla – víme, co je „aut“, co je „faul“ a co už se nesmí. Stejné je to i v komunikaci. Definujte si, jak budete diskutovat, aby se nikdo necítil ohrožen. Můžete začít tím, že řeknete, z čeho máte obavy, co byste si přáli, a naopak, co v diskusi opravdu nechcete zažít.

• Příklad: „Bojím se, že tě to, co chci říct, rozčílí, ale nechci, aby vznikla hádka. Moc bych si přála, abychom se v klidu vyslechli až do konce.“
• Nebo: „Ráda bych teď chvíli mluvila bez přerušení, abych mohla dokončit své myšlenky. Potom samozřejmě dám prostor tobě.“

3. Řekněte, jaký je cíl hry

Stejně jako ve sportu víme, zda hrajeme pro radost, pro výhru nebo pro trénink, i v komunikaci je důležité uvědomit si, proč teď chceme mluvit. Někdy potřebujeme jen ventilovat emoce a hledáme pochopení či pohlazení. Jindy ale chceme společně najít řešení nebo slyšet radu. Můžete to dát jasně najevo už na začátku.

• Příklad: „Chci ti říct, co se mi dnes stalo. Nechci teď radu, jen potřebuji vyjádřit, co mě trápí. Nakonec by mi hodně pomohlo obejmutí.“
• Nebo: „Chtěla bych společně najít způsob, jak si rozdělit víkendy. Mám pár nápadů, ráda bych slyšela i ty tvoje.“

Tato technika umožňuje oběma stranám mít jasnou představu o tom, kdy se rozhovor koná, za jakých pravidel a jaký je jeho účel. Hřištěm je tedy místo a čas, kdy se na konverzaci oba cítíte. Pravidla a mantinely vytvářejí bezpečný prostor, kde máte každý možnost vyjádřit i obavy a přání. A cíl hry vám pomáhá orientovat se v tom, zda potřebujete pouze sdílet emoce, anebo společně hledat řešení.

„Zázračná otázka“ (aneb Co kdyby všechno bylo jinak?)

Vedle sportovní analogie “přáteláku” ráda využívám i tzv. Zázračnou otázku z přístupu zaměřeného na řešení (Solution-Focused Therapy). Představte si, že se přes noc stal zázrak a váš komunikační problém je pryč. Jaké by to bylo ráno? Co byste dělali jinak? Jak by se choval partner? Tato imaginace často ukáže, co vlastně opravdu potřebujeme a jaké konkrétní kroky nás k tomu mohou vést. Mnohdy si uvědomíme, že drobnou změnou chování (tón hlasu, gesto, vyjádření obav) můžeme dosáhnout velkého posunu.

Zdokonalování se v komunikaci je cestou ke spokojenějšímu životu

Komunikace je dynamickým procesem, v němž se neustále učíme. Zkuste proto do svých důležitých rozhovorů přinést principy aktivního naslouchání, jasného vyjadřování, empatie a také si osvojte „sportovní“ přístup k nastavení společného času, pravidel a cílů. Hned na začátku rozhovoru dejte najevo, co si přejete (naslouchání, radu, podporu) a čeho se obáváte (strach z hádky, přerušování). Zvolte si vhodnou chvíli i klidné místo a nebojte se nastavit mantinely, abyste se oba cítili bezpečně.

Pokud budete otevření tomu, že se vše nemusí vždy podařit na první pokus, máte mnohem větší šanci, že se komunikace dlouhodobě zlepší. Zkuste si společně s partnerem nebo kolegy říct, že je to proces – jako trénink ve sportu, kde posilujete techniku, vytrvalost i vzájemnou souhru. Při každém rozhovoru se přitom učíte něco nového a posunujete se dál. Když to někdy nevyjde, neznamená to prohru, ale spíš výzvu zkusit příště najít jiné „herní“ nastavení.

Komunikace je totiž základem našich mezilidských vztahů a náš úspěch v ní může ovlivnit i celkovou spokojenost v životě. Umět komunikovat své potřeby považuji za základní dovednost, kterou se učíme a pilujeme celý život. Pokud se naučíte nacházet čas a prostor pro rozhovor, dovedete pravidla a záměry jasně formulovat a vzájemně si naslouchat, je to jako vyhrát mistrovský zápas – oba v něm máte možnost vítězit. A to se vyplatí zkoušet znovu a znovu.

Mohlo by vás zajímat