K čemu jsou v psychoterapii dobré hranice?
Hranice v psychoterapii jsou jako maják v bouři – poskytují bezpečí, jistotu a řád. Díky nim víme, kam můžeme zajít a co se stane, pokud překročíme určitou mez. Tento pocit bezpečí je klíčový i pro otevřenou a upřímnou komunikaci během terapie, zvláště při probírání obtížných témat.
Jaké existují hranice v psychoterapii?
Hranice v psychoterapii mohou mít různé podoby:
- Vztahová hranice znamená, že je mezi vámi a terapeutem terapeutický vztah, a ne třeba kamarádský či milenecký. Terapeutický vztah je profesionální vztah, který má jasně vymezené role a očekávání.
- Fyzická hranice určuje pomyslnou vzdálenost mezi vámi a terapeutem, která zajišťuje pohodlí a bezpečí během terapie.
- Prostorové hranice odkazují k místu, kde se terapie bude odehrávat, místu, které klient i terapeut považují za bezpečné a známé.
- Časové hranice udávají, kdy a jak dlouho budou sezení trvat, což pomáhá udržet strukturu a pravidelnost.
- Etické hranice jsou podmíněny Etickým kodexem, který musí terapeuti v rámci své profese dodržovat.
V současnosti se vynořují i další hranice, které dřívější generace terapeutů nemusely řešit. Výzvu pro mnoho terapeutů, kteří nabízejí sezení online, představuje například zajištění soukromí ve virtuálním světě nebo ochrana osobních údajů. Online terapie může být pro mnohé klienty pohodlnější, ale zároveň vyžaduje nové způsoby, jak zajistit důvěrnost a bezpečnost informací.
Dalším novým aspektem je zvažování využívání umělé inteligence v terapii. I když může být tato technologie přínosem například v oblasti psychoedukace nebo monitoringu pokroku, stále neumí adekvátně pracovat s lidskými emocemi, což znamená, že nemůže nahradit plnohodnotný terapeutický vztah.
Hranice se mohou odvíjet od psychoterapeutického směru
V oblasti terapeutických hranic najdeme i místa, ke kterým různé psychoterapeutické směry přistupují odlišným způsobem. Jedná se například o míru sebeodhalení terapeuta, a to jak přímo na terapii, tak i mimo průběh terapie:
- V psychodynamických přístupech se pracuje s neutralitou a anonymitou, terapeut nesděluje nic o svých emocích, myšlenkách, postojích nebo životních zkušenostech na terapii ani mimo ni. To má umožnit klientovi projektovat nevědomé myšlenky a pocity.
- V humanistických přístupech může terapeut během terapie sdělit své emoce a myšlenky, pokud to považuje za užitečné pro klienta.
- V KBT přístupu může terapeut sdílet své zkušenosti, aby napomohl klientovi k dosažení jeho terapeutického cíle.
- V systemických přístupech nabízí terapeut sdílení svých zkušeností, pokud o to sám klient projeví zájem. Terapeut také může přicházet s různými přirovnáními a metaforami ohledně klientovy situace.
- V gestalt terapii se využívá sebeodhalení terapeuta k tomu, aby si klient uvědomil své vlastní emocionální prožívání v danou chvíli a také k prohloubení terapeutického vztahu.
TIP: Přečtěte si Vás osobní pomocník pro výběr terapeutického směru
Pomoc klientům není omezena jen hranicemi psychoterapie
Nezapomínejte na to, že psychoterapie není všemocná. V některých situacích je vhodné kombinovat terapeutickou práci s dalšími odborníky, například s psychiatrem, nutričním terapeutem, sexuologem nebo sociálním pracovníkem. tato komplexní péče lépe pokryje vaše potřeby. V praxi to znamená, že by měl být terapeut schopný rozpoznat, kdy váš problém přesahuje jeho kompetence a odkázat vás na odborníka, který vám může nabídnout lepší podporu.
Jak se terapeut podílí na vzniku a dodržování hranic?
Terapeut vám obvykle na prvním sezení představí smlouvu o poskytování terapeutických služeb a popíše svůj způsob práce. Pokud překročíte hranice, terapeut to s vámi probere. V případě, že se bude situace opakovat nebo bude překročení závažné, může s vámi terapeut spolupráci ukončit a doporučit vám jiného odborníka. Pokud hranice překročí terapeut, měl by se vám omluvit a situaci řešit na supervizi nebo mentoringu.
Kam se můžete obrátit, pokud terapeut hrubě poruší hranice?
Obrátit se můžete na etickou komisi profesní organizace, které je terapeut členem. U nás se nejčastěji jedná o ČAP (Česká asociace pro psychoterapii), ČMPS (Česko-moravská psychologická společnost) a ČPtS (Česká psychoterapeutická společnost). Ze strany profesní organizace terapeutovi hrozí vytýkací dopis nebo vyloučení z organizace. Terapeut nemá povinnost být členem profesní organizace. Pokud terapeut vůči klientovi spáchá trestný čin, může ho klient nahlásit na Policii ČR.
Do budoucna se plánuje přijetí zákona o psychologických a psychoterapeutických službách, který by jasně vymezil, co spadá do psychoterapie, jaké vzdělání je pro výkon této profese nutné a jaké sankce hrozí za porušení etických hranic. Tento zákon by přispěl k větší regulaci oboru a poskytl klientům větší jistotu, co mohou od psychoterapie očekávat.
Hranice v psychoterapii nejsou pevně dané. Jsou dynamické a vyvíjejí se v závislosti na čase, místě a účastnících terapie. Jsou klíčem k vytvoření bezpečného a efektivního terapeutického prostředí, které podporuje růst a změnu klienta.
