Jak poznám, že terapie (ne)funguje?

Rozhodnout se pro terapii je odvážný krok. Pro mnoho lidí se jedná o zcela novou zkušenost a vstup do neznámého světa. I ti, kteří v minulosti terapií prošli, ví, že jde o hluboký a často náročný proces. Terapeutická práce obvykle vyžaduje ponořit se do vlastního nitra, čelit svým obtížím a zároveň objevovat, kým skutečně jste. Terapie je tvrdá práce, která se neobejde bez trpělivosti, vytrvalosti, disciplíny a samozřejmě kvalifikovaného terapeuta, který vás tímto procesem provede.

Podle čeho poznáte, že vám terapie opravdu pomáhá?

Zde je několik signálů, které naznačují, že má terapeutická práce pozitivní dopad:

Malé změny s velkým dopadem

Jedním z nejzřetelnějších znamení je, že se začínáte cítit lépe. Změna samozřejmě není patrná hned – většinou to vyžaduje několik sezení, než si všimnete rozdílu. Nejde ani tolik o dramatický obrat, ale spíše o malé posuny v každodenním životě. Můžete například vypozorovat, že už vás tolik nerozruší téma, které pro vás bylo citlivé, že máte jasnější směr, nebo že si více užíváte drobnosti každodenního života. Pro jiné lidi mohou být známkou změny pomalejší tempo, klidnější rána nebo větší pocit vyrovnanosti.

Porozumění vlastním emocím

Terapie vás často učí zpomalit, více se naladit na vlastní emoce a lépe jim rozumět. Jakmile se naučíte rozpoznávat a chápat své emoční reakce, bude pro vás také jednodušší hledat jejich příčiny. Vyšší emoční inteligence vede k lepšímu nastavování hranic vůči sobě i druhým. Pro mnoho lidí je zásadní pochopit, proč v určitých situacích reagují právě tak, jak reagují. Právě toto uvědomění se často stává základem trvalé změny. Dalšími jasnými známkami toho, že terapie přináší pozitivní výsledky, je tedy zaznamenané zlepšení emoční inteligence a schopnosti vytvářet zdravé hranice.

Pochopení vzorců chování

Lepší porozumění sobě přirozeně vede i k lepším vztahům s druhými. To se může projevit například tím, že máte méně konfliktů s partnerem, přáteli či rodinou. Časem si začnete uvědomovat, proč se někdo chová určitým způsobem, a nebudete mít potřebu reagovat podrážděně. Můžete také přistupovat k problémům jinak – místo eskalace konfliktu například: „Rozumím ti. Jak můžeme tu situaci společně zlepšit?“

Společně s porozuměním vlastním emocím přichází další terapeutický milník – rozpoznání neprospěšných vzorců chování. Můžete si například uvědomit, že když jste smutní, máte tendenci se uzavírat, nebo že vás přepadne úzkost ve chvíli, když vám partner či přítel hned neodpoví na zprávu. Uvědomění si těchto vzorců vám dává možnost je měnit. Spolu s terapeutem pak hledáte zdravější alternativy – například zavolat kamarádovi, když se cítíte smutně, nebo sdílet své pocity s partnerem a dovolit mu, aby vás podpořil.

Na úspěch terapie má zásadní vliv vztah s terapeutem

Samozřejmě existují i další známky toho, že terapie probíhá úspěšně, které se liší podle osobnosti člověka i problému. Přesto je tu jeden faktor, který nelze přehlédnout – pocit podpory ze strany terapeuta. Vztah, který si s terapeutem vybudujete, je nesmírně důležitý. Musíte mít pocit, že můžete sdílet i to, co jste nikdy nikomu neřekli, a zároveň cítit, že je to bezpečný prostor. Terapeut vás někdy může konfrontovat s věcmi, které není příjemné slyšet, ale přesto byste se měli cítit podporováni a respektováni. Výzkumy ukazují, že právě kvalita vztahu mezi klientem a terapeutem hraje zásadní roli v celém terapeutickém procesu.

Kdy uvažovat o změně terapeuta nebo terapeutického směru?

Co když začnete chodit na terapii, pracujete na sobě, vidíte určité zlepšení, ale přesto máte smíšené pocity? Existují určité signály, které mohou naznačovat, že zvolený terapeutický přístup nebo samotný terapeut není pro vás či vaše obtíže vhodný.

Nevyhovující vzdělání nebo specializace

Nejprve je dobré provést ještě před kontaktováním odborníka základní „background check“. Ujistěte se, že jste spokojeni s jeho vzděláním a specializací. Informace o vzdělání a případných publikacích by měly být snadno dostupné na internetu nebo na vyžádání. Specializace jsou stejně důležité jako vzdělání, protože ne každý přístup je vhodný pro každého klienta. Může se stát, že navštívíte velmi kvalitního a zkušeného psychoterapeuta, ale jeho metoda vám zkrátka nesedne. V takovém případě je vhodné zvážit doporučení jiného odborníka nebo si najít nového terapeuta.

Nenavázání důvěrného vztahu s terapeutem

Jak už bylo zmíněno, vztah s terapeutem je jedním z klíčových faktorů. Pokud i po několika sezeních cítíte, že mezi vámi není kontakt, necítíte se vyslyšeni, jste nervózní nebo vám prostředí nepřipadá bezpečné, může to znamenat, že se nepodařilo dobře vytvořit terapeutický vztah. U některých lidí, kteří procházejí obtížnými životními situacemi, například při depresi, trvá déle, než si vybudují důvěru – proto je důležité nespěchat a dát tomu čas. Pokud ale ani po několika sezeních nepocítíte propojení, je vhodné terapeuta změnit.

Neprofesionální přístup ze strany terapeuta

Důležitá je také profesionalita terapeuta. Pokud často chodí pozdě nebo ruší sezení bez vážného důvodu, může to být známkou neprofesionálního přístupu. Tyto situace narušují důvěru mezi klientem a terapeutem a mohou působit neuctivě. Součástí profesionality je i vedení poznámek, pozornost k detailům a také přehled o tématech, na které jste narazili během předchozích sezení.

Profesionální terapeut nebude dávat rady, sdílet informace o jiných klientech ani překračovat hranice – například posílat osobní zprávy či zvát klienta na schůzku mimo terapii. Terapeutická sezení by měla mít strukturu a mělo by být jasné, na čem společně pracujete. Pokud máte po několika sezeních pocit, že „bloudíte” nebo se “točíte v kruhu“, nevidíte řešení svých potíží a chybí vám jasný směr, je to varovný signál, že terapie nefunguje.

Odbočování od témat, která jsou pro vás stěžejní

Další „red flag“ je pocit, že terapeut ignoruje vaše požadavky. Psychoterapie by měla vycházet z témat, se kterými přicházíte. Pokud se na sezeních nepracuje na tématech, která považujete za důležitá, nebo terapeut opakovaně odvádí pozornost jinam, může to pro vás být frustrující a demotivující. Je nezbytné, abyste se během terapie cítili vyslyšeni a podporováni.

Zcela nepřípustné je, aby vám terapeut vnucoval své názory nebo hodnoty. Psychoterapeut by vám měl pomoci najít vlastní cestu k řešení – nikoliv poskytovat hotové odpovědi nebo prosazovat své postoje. Neutralita a respekt jsou základními principy. Pokud tedy cítíte, že se vás terapeut snaží přesvědčit nebo vám vnucuje vlastní představy místo podpory, jedná se o jasný znak, že pro vás není vhodný.

Nebojte se terapeutovi svěřit se svými pocity

Pokud se u vás objeví některý z výše popsaných signálů, je vždy dobré nejprve o tom s terapeutem mluvit. Když své pocity otevřeně sdílíte, můžete společně zjistit, co nefunguje a proč. Taková upřímnost může být přínosná pro obě strany – klient se učí otevřeně vyjadřovat své emoce, což může později přenést i do běžného života, a terapeut získává možnost upravit plán terapie tak, aby lépe odpovídal potřebám klienta.

Překonání těchto překážek může posílit vztah, vybudovat silnější důvěru a prohloubit propojení, pokud se rozhodnete pokračovat. Anebo vám tato zkušenost pomůže při hledání nového terapeuta, protože budete mít jasnější představu o tom, co od terapie a terapeuta očekáváte.

Jak na účinnost psychoterapie nahlížejí vědecké studie?

V posledních desetiletích byla po celém světě provedena řada studií, které se zaměřily na účinnost psychoterapie. Tyto studie poukázaly na několik faktorů, které hrají klíčovou roli v úspěšnosti terapie. Výsledky potvrzují, že úspěch terapie nezáleží pouze na zvoleném terapeutickém přístupu ani na obtížích, se kterými klient přichází. Největší význam má vztah mezi terapeutem a klientem a schopnost terapeuta projevit empatii.

Samotný přístup samozřejmě také hraje roli, výzkumy však opakovaně ukazují, že největší dopad má lidský faktor. Jinými slovy, nejde jen o to, jaký přístup terapeut používá, ale jakým způsobem jej aplikuje – tedy s empatií, důvěrou, porozuměním a spoluprací. Výzkumy také zdůrazňují důležitost dobrého „propojení“ mezi klientem a terapeutem.

Je také důležité mít na paměti, že jakákoli změna vyžaduje čas. Je velmi nepravděpodobné, že se budete cítit „vyléčení“ už po jednom či dvou sezeních. Délka terapie se liší podle individuálních potřeb i zvoleného terapeutického přístupu. Krátkodobá psychoterapie obvykle trvá přibližně 10 až 15 sezení a zaměřuje se na konkrétní problém, zatímco dlouhodobá terapie může trvat déle, v závislosti na povaze obtíží a preferencích klienta.

Na závěr bych ráda zdůraznila, že terapie je proces, který přirozeně přináší vzestupy i pády. Může nastat období, kdy se nebudete chtít s terapeutem vidět, nebo dokonce začnete uvažovat o ukončení terapie – a to je naprosto normální. Pochybnosti jsou součástí lidské zkušenosti.

Ze všeho nejdůležitější je, abyste se cítili dostatečně bezpečně, mohli své pochyby s terapeutem sdílet a zároveň se cítili podporovaní, vyslyšení, pochopení a respektovaní. Pokud vám něco nebude připadat v pořádku, máte vždy právo o tom mluvit a v případě potřeby terapeuta změnit. Nalezení toho pravého může chvíli trvat, ale jakmile ho najdete, terapie se může stát prostorem pro skutečnou změnu, uzdravení a růst.

Mohlo by vás zajímat