Jak může při syndromu vyhoření pomoci terapie?
Ztráta energie, motivace i smyslu života. To jsou nejčastější pocity, které lidé zažívají v souvislosti se syndromem vyhoření. Tento stav lidé často popisují jako období velkého fyzického, psychického a mentálního vyčerpání. Obecně platí, že lidé postižení pocitem vyhoření přestávají být schopni fungovat v běžném každodenním životě. V tomto stavu může odborná pomoc představovat šanci, jak se rychleji vrátit do běžného života.
Jak se stane, že člověk vyhoří?
Vyhoření nikdy nepadá z nebe. Vždy si na něj zakládáme poměrně dlouhou dobu. Příběh o našem budoucím vyhoření se často začíná psát mnohem dříve, než bychom čekali. Někdy začíná způsobem výchovy, díky kterému jsme se stali takovými, jací jsme - ambiciózními, perfekcionistickými, pracujícími v tempu, kterému málokdo jiný stačí, náročnými na sebe i na druhé. Nebo jeho počátek můžeme spatřovat v povaze naší práce - snaze nebo nutnosti postarat se o další lidi bez možnosti ohlížet se na vlastní potřeby, ať už jako pečovatel, učitel, podnikatel nebo manažer.
Tendence k vyhoření je také spojená s velkou zodpovědností a s velmi dynamickým tempem, jakým pracujeme a žijeme. Lidi, kteří zažili syndrom vyhoření, často spojuje snaha být výkonný a touha po uznání od druhých. Vyhoření souvisí také s nižší schopností komunikovat své přání a potřeby a s vnitřní obavou z konfliktů, které by mohly narušit harmonické vztahy. Úzce tedy souvisí s tím, jak dlouhodobě přemýšlíme, komunikujeme, jednáme.
Syndromu vyhoření často předchází úspěch a nadšení
Většina mých klientů před tím, než jim do života vstoupil pocit vyhoření, prožívala období nadšení, vysoké výkonnosti a úspěšnosti. Pracovali naplno, vše se jim dařilo a vše fungovalo. Takto žili dlouhé měsíce a roky, až do chvíle, kdy se v jejich životě něco změnilo. Často to „něco“ souviselo s dvěma faktory. Zpravidla bylo na vině dlouhodobé přetížení nebo jiní lidé, kvůli kterým máme pocit, že musíme být neustále usměvaví a pozitivně naladění. To „něco“ klienti zpětně nazývají vnitřním napětím, nejistotou, nervozitou a velmi často také prožívaným konfliktem se sebou samými nebo s někým jiným. Vědomě nebo nevědomě v tomto období prožívali obavy a strach.
Co se stane, když váš život ovládne „zlý“ stres?
Společným jmenovatelem syndromu vyhoření bývá stres. Ten může být jak „dobrý“ (eustres), tak i „zlý“ (distres). Eustresem se rozumí pozitivní zátěž, která nás vede k lepším výkonům a pomáhá se soustředením. Při dlouhodobé vyčerpávající zátěži nám do života vstupuje distres, který nás vyčerpává a poškozuje naše psychické a fyzické zdraví. Přináší s sebou naštvání, vztek a odpor vůči zatěžujícím situacím, které neumíme nebo nemůžeme změnit. Do našeho života může přinést pocit bezmoci, napětí, úzkost nebo psychosomatické obtíže. A právě distres může odstartovat následné vyhoření.
Nepříjemné pocity, které v nás distres vyvolává, se snažíme kompenzovat něčím, co nám uleví. Někdo začne sportovat, někdo relaxovat a další sáhnou po jednodušších a okamžitých formách úlevy, jako jsou léky, alkohol nebo přejídání se. Někteří se zase začnou uchylovat k workoholismu nebo vyhledávání adrenalinových aktivit. Toto závislostní chování jde však často ruku v ruce s nepříjemnými stavy, situacemi a konflikty.
Neustále se přibližující vyčerpání přichází do našeho života po boku s pocitem vyhoření. Tento stav přivádí myšlenky typu: „Je toho na mě moc.”, „Už vážně nemůžu.”, „Chci mít jen svůj klid.”, „Chci být sám.”. Lidé, kteří doposud působili dojmem, že jsou zcela v pořádku, zaskočí své okolí naprostou neschopností jakkoliv fungovat, a tím definitivně ztratí pevnou půdu pod nohama. Přestanou skrývat závislost, v práci se dopouštějí hrubých chyb a začnou se izolovat od svého okolí. A jednoho dne možná dospějí k tomu, že na vše rezignují. A v této chvíli nastává stav vyhoření.
Se syndromem vyhoření se nemusíte potýkat sami
Jsou lidé, kteří se s vyhořením vypořádají bez toho, aby navštívili lékaře nebo terapeuta. Zpravidla se však jedná o skupinu lidí, která má silnou podporu svých blízkých. Zvládnout vyhrát boj se syndromem vyhoření bez pomoci není jednoduché. Lidé, kteří se se syndromem vyhoření potýkají, se často nedokáží soustředit na práci ani zvládat běžnou péči o sebe. Pomáhá mít někoho, kdo vám z tohoto stavu pomůže ven. Osobně doporučuji vyhledání odborné pomoci, díky které můžete předejít tomu, abyste si z tohoto temného období odnesli dlouhodobé psychické nebo tělesné obtíže.
Odborníka vyhledejte už ve chvíli, kdy prožíváte distres
Nejlepší je odborníka vyhledat již ve chvíli, kdy si uvědomíte nebo jste upozorněni svým okolím na to, že žijete v distresu, tedy v dlouhodobém únavném stresu s malou šancí na změnu. Jednoznačně pak spolupráci s odborníky na duševní zdraví doporučuji tehdy, když si uvědomíte, že se součástí vašeho života staly nezdravé formy kompenzací. V českém prostředí se nejčastěji jedná o alkoholové uvolnění, takzvané „vypnutí hlavy“, zpočátku několikrát do týdne, později denně.
Čím dříve se rozhodnete pro terapii, tím rychleji se navrátíte do života
V případě zmíněných obtíží můžete navštívit svého praktického lékaře. Pokud se váš stav nezačne brzy lepšit a váš lékař se v problematice syndromu vyhoření orientuje, dříve či později vám doporučí navštívit psychoterapeuta nebo psychiatra. Jako terapeut se zkušeností s pomocí s vyhořením bych vám ale jednoznačně poradila neztrácet čas a začít na terapii docházet co nejdříve. Čím dříve s terapií začnete, tím dříve se budete moci vrátit k normálnímu, zdravému fungování.
Když nastane vyhoření, často se stává, že trvá poměrně dlouho, než se dotyčný rozhodne vyhledat pomoc. Proč tomu tak je? Protože tento stav naprostého vyčerpání postihuje především ty z nás, kteří jsou na sebe nároční, ambiciózní a zaměření na výkon. Tito lidé často považují za osobní selhání vyslovení věty: „Já už nemůžu“. Pro brzké uzdravení je však zásadní, jak brzy se rozhodnete začít s tím něco dělat a jakým způsobem začnete na změně svého aktuálního stavu pracovat.
Nečekejte ale, prosím, zázraky. Překonat vyhoření a nespadnout do něj brzy znovu, vyžaduje nejen vyléčit se, ale také naučit se novému pohledu na sebe sama a na své fungování. Je třeba nahradit nezdravé životní postoje, které nás do stavu vyhoření přivedly, jinými, více funkčními. Každé následující vyhoření totiž bývá horší, těžší a hlubší. Počítejte proto spíše s několika měsíci než týdny.
TIP: Máte v okolí někoho, kdo prochází vyhořením a nevíte, jak mu pomoci? Přečtěte si deset pravidel, kterými se řídit
Klíčový v procesu uzdravování může být přístup terapeuta
Lidé se často zajímají o to, jestli existuje nějaký konkrétní terapeutický přístup k léčbě syndromu vyhoření, který je lepší než jiné směry. Osobně se domnívám, že je spíše než konkrétní terapeutický směr důležitá osobnost terapeuta a jeho zkušenost s pomocí klientům s vyhořením. Existenciální přístup, o který se při práci s klienty opírám já, může pomoci dosáhnout stejně dobrých výsledků jako zcela odlišně fungující kognitivně behaviorální terapie. Spíše než typ terapie proto hledejte zkušeného terapeuta, kterému budete věřit a kterým se necháte vést ke změně svých dosavadních životních návyků a postojů.
Překonat vyhoření a znovu prožívat radost a pocit smysluplnosti svého života, může být náročný proces, který může trvat i několik měsíců. I proto bych všem, kteří zažívají vysilující distresovou zátěž, doporučila začít věci ve svém životě měnit co nejdříve. Za nejlepší časovou i finanční investici do své budoucnosti považuji vyhledání terapeuta a docházení na terapie.
