Máme rozdílný názor na výchovu. Co s tím?

Každý rodič vstupuje do rodičovství s vlastními zkušenostmi, hodnotami a očekáváními. Naše představy o výchově jsou ovlivněny naší vlastní minulostí, tedy způsobem, jakým nás vychovávali rodiče, prostředím, ve kterém jsme vyrostli, a hodnotami, které jsme přijali. Není proto neobvyklé, že každý z rodičů může mít odlišný pohled na to, co je ve výchově důležité. Jak s rozdílnými pohledy na výchovu naložit?

Kdy je rozdílný pohled na výchovu problém?

Existuje řada výchovných stylů – od přísného autoritativního, přes demokratický a respektující, až po velmi volný přístup. Každý z těchto stylů má svá specifika a dopady na dítě.

Někdy je v pořádku, když dítě zažívá od rodičů v podobné situaci různé přístupy – obvykle tehdy, pokud se jedná více o rodiče než o dítě. Například na výletu může dítě zažívat, že s jedním rodičem je trasa vždy pečlivě naplánovaná, zatímco druhý dává přednost spontaneitě a jasný plán nemusí být nikdy předem známý. Ačkoliv dítě může preferovat jednu či druhou variantu, ničemu nevadí, když rodiče pojmou výlet každý dle toho, jak je to pro ně přirozené.

Co se ale stane, když dítě zažívá zcela odlišné výchovné přístupy v každodenních situacích? Může to být náročné jak pro rodiče, tak pro samotné dítě, které může být zmatené z různých pravidel i očekávání.

S diskuzí o výchově začněte klidně hned

Téma výchovy má smysl otevřít už ve chvíli, kdy rodičovství teprve plánujete. Právě tehdy se objevuje první příležitost, kdy nastavit základy společného rodičovství a mluvit o tom, jakou výchovu si pro vaše dítě přejete.

Jak takový rozhovor citlivě vést? Pokud možno bez obav a v klidu. Jde o to vytvořit bezpečný prostor pro otevřenou diskusi, kde oba rodiče mohou sdílet své pohledy, obavy i přání. Důležité je naslouchat a snažit se pochopit motivace toho druhého.

Co když narazíte na zásadní rozdíly? Není to důvod k panice. Mnoho párů řeší odlišné pohledy na výchovu a nacházejí společnou cestu. Chce to trpělivost, ochotu ke kompromisům a vzájemný respekt.

Pokud si například přejete jíst výlučně u stolu, vysvětlete, proč je to pro vás vlastně důležité. Už jen vyslechnutím toho, jak to má druhý a proč je to pro něj zásadní, se může názor změnit a můžete získat na některé věci nebo chování jiný náhled. Obecně je pro děti dobré, pokud se pravidla toho, jak je to doma nastaveno, příliš nemění a děti v nich tak mohou nacházet řád, oporu a rituály, které jsou pro ně důležité.

Řekněme, že se rodiče spolu domluví, že společné večeře probíhají u stolu, zatímco snídani si sní ve vlastním tempu každý sám tam, kde uzná za vhodné. V tomto případě je vhodné držet tato pravidla a večeřet u stolu i v případě, že maminka zrovna není doma. Na rozdíl od předchozího příkladu, kdy se jednalo o (ne)plánování výletu, se zde už jedná o držení hranic, které je dobré hlídat.

Kdy v případě nesouladu v názorech na výchovu zpozornět?

Zpozorněte v situacích, kdy jeden z přístupů může být potenciálně škodlivý, například pokud některý z rodičů prosazuje extrémní metody nebo přístup, který by mohl dítěti psychicky nebo dokonce fyzicky ubližovat. V takových chvílích je namístě otevřená diskuse a případně i pomoc odborníka, kterou můžete využít i v případě, že si nejste jistí, zda zrovna váš pohled na věc je ten „správný.“

Pokud dokážete najít společnou cestu, se kterou budete souhlasit oba, může to být jednodušší nejen pro vás, ale i pro děti, které neshody mezi vámi vnímají možná více, než si myslíte. Navíc se tak vyhnete nepříjemnému dohadování před dětmi. A když už se stane, že děti vidí, že se neshodnete? Je vhodné to okomentovat, například tím, že řeknete, že na to máte každý trochu jiný názor a potřebujete se domluvit, co bude nejlepší pro všechny. Nemusíte mít identické názory a přístupy, ale je dobré, když děti vidí, že se umíte domlouvat.

Věřte, že i velké rozdíly je možné zvládnout – pokud existuje opravdová vůle k dialogu a společnému hledání cesty.

Když se rodiče ve výchově neshodnou

Jak mohou vypadat rozdílné výchovné postoje? Například tak, že jeden rodič může být zastáncem důslednosti a jasných hranic, zatímco druhý upřednostňuje výrazně volnější přístup. Jeden klade velký důraz na samostatnost dítěte, zatímco pro druhého je nejdůležitější ochrana dítěte. Například, když je jeden z rodičů velmi přísný v dávání sladkostí a dovoluje je jen velmi výjimečně, zatímco druhý sladkosti naopak vůbec nelimituje. 

Tyto rozdíly mohou mít významný dopad na dítě, pokud se nedaří je sladit. Nekonzistentní výchovné přístupy mohou způsobovat nejistotu, zmatek a v některých případech i vnitřní konflikt dítěte, které neví, co může očekávat. V takových situacích bývá vhodné hledat tzv. zlatou střední cestu a dovolit sladkost jednou za čas v omezené míře, např. ne častěji, než třikrát do týdne. Je vhodné tuto smluvenou míru držet. Rozhodně se nesnažte se s dítětem potají domlouvat na porušování těchto hranic – to by mohlo přinést více škody, než užitku.

Neshody z toho plynoucí by mohly ovlivnit nejen důvěru dítěte v rodičovský pár, ale i samotný vztah mezi rodiči. Pokud se pravidla porušují, zpravidla vzniká napětí, frustrace, pocity nepochopení, konflikty a tendence spolu bojovat. Věnujte proto čas a energii zejména komunikaci mezi sebou, abyste došli ke vzájemné shodě, která bude přijatelná pro obě strany.

Vyhnete se tak i situacím, kdy byste museli posílat dítě za druhým rodičem, aby se dovolilo, když za vámi s něčím přijde. Děti rády zkouší, jestli jim u druhého rodiče projde něco, co ten první zakázal. Je pro ně však dobré, když budou vědět, že pravidla platí u obou stejně a že to, zda něco mohou nebo nemohou, je rozhodnutí obou rodičů. Opět se tak vyhnete konfliktu a navíc i svalování viny na jednoho z rodičů. 

Co dělat, když se jako rodiče nemůžete shodnout výchově?

1. Komunikujte v klidu: Směřujte komunikaci mimo aktuální vyhrocené situace. Najděte si čas a prostor pro klidný, konstruktivní rozhovor.
2. Dodržujte pravidla konstruktivní komunikace:

• Naslouchejte bez přerušování.
• Vyjadřujte své vlastní pocity a potřeby, namísto obviňování druhého.
• Buďte otevření a ochotni měnit své postoje.

0. Hledejte společné hodnoty: Zaměřte se na to, co vlastně chcete pro své dítě. Často zjistíte, že vaše cíle jsou stejné – například to, aby bylo dítě šťastné, zdravé a sebevědomé.

0. Buďte otevření kompromisům: Žádný přístup není dokonalý. Buďte ochotni zkoušet různé metody a vyhodnocovat jejich účinnost.

0. Nebojte se pomoci zvenčí: Konzultace s psychologem nebo psychoterapeutem není známkou selhání, ale zralosti a snahy udělat pro rodinu to nejlepší, co je možné.

Co je pro dítě nejdůležitější?

Rodičovské neshody nejsou selháním, ale přirozenou součástí rodičovství. Důležitá není dokonalost, ale schopnost spolu mluvit, hledat společnou cestu a vzájemně si naslouchat. A pokud za vámi dítě přijde s něčím citlivým a nepřeje si, abyste to sdělovali druhému rodiči? Zaprvé je dobré ocenit ho, že se vám svěřilo. Je to individuální podle toho, o co se jedná, ale doporučuji respektovat, komu chce dítě citlivou věc svěřit a nechat to na něm.

Můžete jemně nabídnout, proč by měl druhý rodič o věci vědět a dítě ubezpečit, že i druhý rodič by to přijal v pořádku, pokud tomu tak je. Můžete také dítěti nabídnout, že to druhému rodiči sdělíte společně. Konečné rozhodnutí je však dobré ponechat na dítěti a především respektovat jeho tempo a čas.

Dítě potřebuje především stabilitu, bezpečí a pocit, že jeho rodiče táhnou za jeden provaz. Když budete jeden druhému oporou a budete spolupracovat, je pravděpodobné, že zvládnete překonat jakékoli výchovné výzvy.

Mohlo by vás zajímat