Vyhoření na rodičovské dovolené, o kterém se málo mluví a málo ví

Jak souvisí rodičovská dovolená s vyhořením?

Syndrom vyhoření je často spojován zejména s pracovní oblastí. Rizika jeho vzniku jsou popisována mimo jiné jako dlouhodobá zvýšená zátěž, chronický stres a nedostatek odpočinku. Pokud jste právě na rodičovské dovolené, možná vám to zní povědomě. Rodičovství totiž přináší obrovské množství změn – v rodinném systému, partnerském vztahu, sociálních vazbách i pracovní oblasti.

Dochází ke změně role, identity i každodenního rytmu. U matek se navíc přidávají ještě významné fyzické a hormonální změny. Na rodiče je kladen obrovský společenský tlak:

• „Užívej si, je to nejkrásnější období života."

• „Děti jsou radost."

• „Taky jsme to zvládli, když jste byli malí."

Okolí má najednou spoustu dobře míněných rad, návodů a řešení, a to někdy i na problémy, které by vás samotné ani nenapadly.

Nemluvě o tom, jak se rodičovství často prezentuje na sociálních sítích, kde všichni všechno zvládají, stíhají, vymýšlí dětem na každou minutu života ten nejzábavnější program, učí je cizí jazyky už od plenek a do toho servírují obědy ve tvaru zvířátek. To však ale vůbec neodráží skutečnou realitu žití s malými dětmi v jeho celé šíři a náročnosti. Srovnávání se s tímto uměle tvořeným obrazem může být velmi zraňující.

Současný styl výchovy klade na rodiče vysoké nároky – být neustále dostupní, citliví, vnímaví, regulovaní. Často už pak ale nezbývá prostor ani energie na uspokojování vlastních potřeb. Tím může docházet k začarovanému kruhu vysílení, které vede k odsouvání např. společného času s blízkými, což způsobuje následnou izolaci od ostatních. Rodič je pak na všechno sám, takže se vyčerpání stává nevyhnutelným.

Jak poznám, že se týká vyčerpání i mě?

Únava, stres a nedostatek vlastního času přece k rodičovství tak nějak patří, ne? A právě proto může být někdy velmi těžké rozlišit, že už se nejedná jen o běžné vyčerpání, ale něco závažnějšího.

Odlišením může být to, když dlouhodobější odpočinek už nepřináší úlevu. Běžné činnosti se mohou zdát jako nadlidský úkol a nemůžete už dál fungovat tak, jak jste byli doteď zvyklí. Možná si nedokážete představit, jak zvládnete další dny, natož týdny. Často rodiče popisují pocit „vybitých baterek". Věci a aktivity, které vám dřív energii dodávaly, se mohou stát vyčerpávajícími, např. udržování sociálních vztahů nebo sport.

Nedostavuje se pocit radosti a naplnění. Varovným signálem je, když tento stav bez větších změn trvá týdny nebo měsíce, propisuje se do běžného fungování, motivace, vnímání situace a má vliv na vztahy s dalšími lidmi.

Vyhoření se může projevovat různě, k běžným příznakům patří:

• dlouhodobé pocity přehlcení

• nekončící únava

• potíže s pamětí a soustředěním

• nezvladatelné emoce a podrážděnost

• uzavírání se do sebe

• nezájem o okolí

• ztráta radosti a uspokojení

• nedostatek motivace

• někdy i fyzické projevy jako bolesti hlavy nebo nevolnosti

I samotné trávení času s dítětem může být prožíváno spíše jako zátěž než jako zdroj radosti, což bývá velmi bolestivé a přináší s sebou pocity viny.

Jaké jsou rizikové faktory vyhoření?

K rozvoji vyhoření často přispívají i méně viditelné faktory, například vysoké nároky na sebe sama, perfekcionismus nebo dlouhodobé přehlížení vlastních potřeb. Někdy dochází k velké závislosti dítěte na jednom pečovateli, když například usíná jen s určitou osobou.

Rodičovství s sebou často přináší i změnu identity, otázky typu „Kdo teď vlastně jsem?" nejsou výjimkou. Může se objevit pocit, že se ztrácí předchozí role, cíle a části sebe sama. Nezbývá čas ani energie na vlastní aktivity, koníčky a zájmy, které život dříve naplňovaly.

Nezřídka dochází i k určité sociální izolaci. Ne všechny aktivity je možné s dítětem snadno dělat i nadále, což může vést k pocitu osamění.

Toto období také často přináší neporozumění si s okolím. Kritika našich výchovných postupů nebo zlehčování potíží jako „Jedno dítě žádné dítě!" apod. a konfrontace s okolím může vzbuzovat velké pochybnosti o sobě a svých rodičovských schopnostech. Velkou roli může hrát i temperament dítěte. Pokud je například velmi dráždivé, nespavé nebo plačtivé, může být dlouhodobá péče o něj ještě o něco náročnější.

Co naopak může pomáhat syndromu vyhoření předcházet?

Ne vždy lze situaci plně ovlivnit, existují ale kroky, které mohou být v náročném období podporou. Zároveň je dobré mít na paměti, že někdy není jednoduché toho dosáhnout, i když se člověk snaží sebevíc.

Můžete začít u svých základních potřeb, jako je jídlo, pití a spánek. Uspokojení základních potřeb může být ve všem tom shonu velkým oříškem, ale s plným žaludkem se může dařit některé situace zvládat lépe. V rámci možností si dopřejte odpočinek a spánek. Nevyužívejte všechen čas, kdy dítě spí, k dohánění domácích povinností.

V náročných obdobích zkusit hledat cesty, jak si co nejvíce ulevit – nechat si dovézt nákup, objednat pizzu, poptat na mytí oken službu (nebo jej vynechat úplně). Velmi nápomocné je nebýt na všechno sám. Ať už máte k dispozici partnera, rodinu, přátele nebo sousedy, sdílení zátěže i emocí má samo o sobě výrazný ochranný efekt. Pokud aktuálně nikoho takového nemáte, může pomoci zapojení do rodičovských skupin nebo online komunit.

Podpůrný bývá i pravidelný čas jen pro sebe, i kdyby šlo jen o krátkou chvilku denně. Pokaždé to může vypadat trošku jinak. Je v pořádku, pokud se vaše potřeby v čase mění, někdy budete toužit po kontaktu a jindy zase po samotě.

Co dělat, když už se mě syndrom vyhoření na rodičovské týká?

Syndrom vyhoření se může někdy objevit i přes veškerou snahu dělat všechno tak, jak nejlépe dovedete. Důležité je si situace všimnout a nebrat ji na lehkou váhu. V takové chvíli se nebojte říct si o pomoc, můžete se svěřit někomu blízkému nebo vyhledat odborníka.

Psychoterapie může nabídnout bezpečný prostor, kde se těmto tématům můžete věnovat bez hodnocení. Přínosná může být zejména ve chvíli, kdy je situace dlouhodobá, objevují se u vás pocity beznaděje a bezvýchodnosti nebo má vyhoření dopad na vaše zdraví, běžné fungování a vztahy (k dítěti samotnému, v rámci partnerství atp.). Obrátit se můžete i na svého praktického lékaře nebo pediatra dítěte, kteří vás mohou nasměrovat dál.

Pomoci může také snížit nároky na sebe, domácnost a výkon obecně. Odložte to, co může počkat. Pokud to jde, zkuste se zamyslet, co právě teď nejvíc potřebujete a jděte tomu alespoň trochu naproti. V případě, že vám chybí ticho, může pomoci hudba ve sluchátkách nebo špunty do uší. I krátká úleva má smysl.

Nápomocné mohou být i další každodenní drobnosti – večer si připomenout, co vám udělalo radost, zpříjemnit si rutinní činnosti (hezky si ozdobit snídani) nebo hledat věci, na které se těšit. Z dlouhodobého hlediska může být také nápomocné zařadit i nějakou fyzickou aktivitu, např. procházku, protažení či jógu. Důležité je hledat cesty, jak se postupně znovu vracet sám k sobě a k věcem, které vám dříve dávaly smysl a dělaly radost.

Na vyhoření nemusíte zůstávat sami

Vyhoření na rodičovské dovolené není selhání, ale signál, že dlouhodobě vydáváte víc energie, než získáváte zpět. Péče o dítě je velmi náročná, a to jak fyzicky, tak i psychicky a emocionálně. Stejnou péči, jakou věnujete vašemu dítěti, si zasloužíte i vy. Nebuďte na to všechno sami a v případě potřeby si řekněte o pomoc.